S nečekaným problémy se potýkala posádka Robert Vodička – Pavel Dobiš na nedávno odjeté XXVII. Fuchs Oil Rally Příbram. Co se klukům startujícím ve třídě A5 za Rallysport Příluky přihodilo se můžete dozvědět v našem rozhovoru.



S nečekaným problémy se potýkala posádka Robert Vodička – Pavel Dobiš na nedávno odjeté XXVII. Fuchs Oil Rally Příbram. Co se klukům startujícím ve třídě A5 za Rallysport Příluky přihodilo se můžete dozvědět v našem rozhovoru.


Vraťme se ještě k Rally Příbram? Tak jaká byla ta letošní.
Naše posádka Vodička - Dobiš na Příbram dojela v pořádku. Soutěžní auto ze Zlína dorazilo také v pohodě. Hlavně nás ale potěšil demižonek se slivovicí, který chlapi dovezli v pořádku. Naše seznamovací jízdy proběhly bez nějakých problémů. Ocenil bych letošní schéma tratí, bylo lepší než loni. Jen nám nesedělo umístění prologu, ten podle mě mohli pořadatelé dát na nějaký den o víkendu, jako první nebo poslední RZ a ne v pátek odpoledne, kdy si zacpali celou Příbram a měli zde chaos v dopravě. Jinak se nám to vcelku líbilo. Po absolvování 4. RZ byl malý přejezd do servisu. Ten byl na letišti kde bylo spousty místa na servis , diváky, doprovody, vleky apod...

Před Příbramí jste si docela věřili, ale údajně jste v sobotu do soutěže málem neodstartovali.
Ano to je pravda. Kamenem úrazu bylo to, že ubytování jsme měli na plaveckém bazénu v Příbrami, kde jsme každý den plavali.V pátek po RZ1 – prologu, jsme šli opět plavat a blbnout na toboganech. Sešlo se nás tam víc (mimo jiné i Mira Tarabus s kolegou ...). Já jsem po hodině blbnutí chtěl jet poslední jízdu a vzal jsem to s rozběhem. Bohužel po dopadu uvnitř toboganu jsem se bolestivě narazil ramenem a myslel jsem, že ho mám venku. Celou noc jsem nespal, jak to bolelo. Ráno jsem chtěl odevzdat kartu, protože jsem nemohl ruku ani nadzvednout, a odstoupit z rally. Kluci mě přemlouvali a hlavně podporovali psychicky, nejvíc spolujezdec Pavel (v civilu řidič záchranné služby - zdravotník), který mě nadopoval práškama proti bolesti a nechal dopravit do servisu zmrazovací spray, kterým mi mrazil rameno mezi RZtami. Závod jsem nakonec odstartoval hlavně kvůli Pavlovi a mému synovi Štěpánovi. Ten stál před cílem první sobotní RZ, mával vlajkou a čekal na nás (je mu 10 let) s početnou partou kamarádů z Přeštic.

Jak závod probíhal?
Po prvních 4 RZ rameno povolilo a já se rozhodl dojet. Mimo jiné nás postihly ještě dva defekty. Já díky ramenu nemohl ani heverovat ani povolovat šrouby, takže se Pavel pořádně zapotil. Jsem moc rád a děkuji mu, že vše zvládl a ještě mě psychicky podržel, měl jsem z toho všeho nervy. Největší problémy při jízdě jsem měl v kosách a retardérech, kde jsem to tahal jednou rukou.

Takže nakonec panovala v rámci možností spokojenost?
V minulém rozhovoru jsem si přál být do 3 místa A5. Nakonec odstartovalo 16 a dojelo 8 posádek. Naše 6. místo beru s uspokojením, neboť s naší feldou bychom na suchu ty před námi asi stejně nepojeli. Navíc po příjezdu domů přišlo rameno k sobě a začalo bolet. No snad to bude na Třebíč už v pořádku. Na závěr děkuji všem fandům za podporu, servisákům ze Zlína za práci a přípravu auta a Vaší redakci za spolupráci. Taky nesmím zapomenout na naše rodiny, které nám ty závody trpí, podporují nás, drží palce někdy na RZ a někdy u internetu. S pozdravem Robert Vodička.

Ptal se: Pavel Zvonek
Foto: Jaroslav Kunčík