10 otázek pro Miroslava Caise + video
Datum: Čtvrtek, 05 Červen 2003 @ 00:35:50
Téma: Rozhovory

Miroslav Cais se letos vrátil na soutěžní tratě po půlroční pauze. Na púchovské rally Matador Tatry vybojoval se svou novou zbraní, žlutým Mitsubishi Lancer Evo VI, a se svým stálým spolujezdcem Pavlem Ondřejčíkem, velmi pěkné druhé místo ve skupině N. V českém šampionátu by se měla moravská posádka představit na dvou vrcholech domácí scény, tedy na Bohemce a Barumce.



Když jsem Miru Caise požádal o rozhovor na naše stránky, ochotně souhlasil. Domluvili jsme si den a hodinu naší schůzky a Mira podotkl, že ať je to stylové, že se nejprve projedeme v jeho tréninkovém Mitsubishi Lancer Evo VII. Můžu říci, že to bylo perfektní a já si znovu posunul hranice rychlosti o kousek dále.

MIROSLAV CAIS

VĚK : 33
MÍSTO NAROZENÍ : Zlín
BYDLIŠTĚ : Zlín - Fryšták
KONÍČKY : sjezdové lyžování, horské kolo, tenis
ZAMĚSTNÁNÍ : Majitel firmy Cais. Prodej automatických vjezdových systémů
PRVNÍ SOUTĚŽ : Rally Magnum – Vyškov 1997
VŮZ : Mitsubishi Lancer Evo VI
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH : Titul ve třídě N2 v roce 2001 v Mezinárodním mistrovství České republiky
PAVEL ONDŘEJČÍK

VĚK : 32
MÍSTO NAROZENÍ : Chomutov
BYDLIŠTĚ : Zlín
KONÍČKY : volejbal, sjezdové lyžování, házená
ZAMĚSTNÁNÍ : Obchodní ředitel firmy Cais
PRVNÍ SOUTĚŽ : Rally Magnum – Vyškov 1997
VŮZ : Mitsubishi Lancer Evo VI
NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH : Titul ve třídě N2 v roce 2001 v Mezinárodním mistrovství České republiky


1. Tvou první letošní soutěží byla púchovská rally Matador Tatry, kde jsi dosáhl velmi pěkného výsledku. Jak se Ti soutěž z Tvého pohledu líbila?
Púchovská soutěž byla výborným testem našeho nového auta pro český mistrák. Mohli jsme si zde změřit síly s prvním mužem, jak slovenského (Palko) tak i českého (Jandík) mistráku ve skupině N. Jelo se zde hodně rychlostních zkoušek a malá vzdálenost od našeho bydliště přilákala mnoho moravských fanoušků. Přijeli také naši reklamní partneři, takže lepší premiéru jsme si s novým vozem nemohli vybrat.
Ze začátku nám Mira Jandík a Vlado Palko trochu odskočili, ale s Prokopem, Trnovcem a Ukrajincem Alexandrovem jsme jeli vyrovnanou bitvu. Velmi mě potěšily moje vyrovnané časy při opakovaných průjezdech stejnými úseky. Závod jsme rozhodli v neděli při dešti, když jsme obuli správné pneumatiky a dojeli druzí ve skupině N, za Jandíkem. Na rychlostních zkouškách jsme si se svými soupeři nic nedarovali, ale jinak mezi námi vládla přátelská a příjemná atmosféra.

2. Mohl by jsi nám blíže představit svou novou zbraň, Mitsubishi Lancer evoVI ?
Toto auto jsem koupil od firmy Corfina. Nejprve bylo neprodejné, protože na něj nebyl cenový odhad, ale ihned jak bylo oceněno jsem ho koupil. Poté se vozidlo připravovalo v dílnách mého šéf-mechanika Rosti Svobody a v Púchově se poprvé postavilo na start. Tlumiče používám Proflex, na kola obouvám pneumatiky Pirelli. Vybavení potřeb pro posádku je od firmy Sparco. Zajímavé je srovnání s mým soukromým tréninkovým Mitsubishi Lancer Evo VII. Závodnička jede lépe od spodu, kdežto sériovka má kvůli většímu restriktoru větší maximálku. Lancer Evo VII je opatřen aktivním středním diferenciálem, a proto je klidnější v zatáčkách. Obě auta mám velmi rád.

3. Existuje nějaká soutěž v českém mistráku, kterou máš vyloženě oblíbenou ? Jestli ano, tak proč. A je nějaká soutěž, kterou jsi nejel a chtěl bys jí absolvovat?
Každá soutěž je nějakým způsobem krásná a každá je jiná.
ŠUMAVA – Je zrádná nevyzpytatelným počasím. Sníh, led, bláto. To je na začátek sezóny těžká, ale velká výzva.
VSETÍN – Tři roky jsem zde nestartoval, protože v tomto termínu se každý rok účastníme s firmou veletrhu. Ale jinak byla vsetínská rally vždy spojována s úzkými, penetrovanými, cestičkami. Bohužel v posledních ročnících se takové úseky vynechávaly.
KRUMLOV – Nejkrásnější soutěž co se prostředí týče. Těžké, rychlé a uskákané cestičky dokonale prověří každou posádku.
BOHEMIA – Pan Běla odvedl na této soutěži obrovský kus práce. Rychlostní zkoušky v okolí Liberce jsou perfektní a jezdecky velmi náročné.
BARUM – Barumka je, asi jako pro většinu zlíňáků, mojí srdeční záležitostí. Je zde fantastická atmosféra, která nemá daleko k mistrovství světa.
PŘÍBRAM – Mám na tuto rally hezké vzpomínky, poněvadž jsem na ní v roce 2001 získal titul mistra republiky. Zajímavé na této rally je, že pořadatel každý rok připraví nové erzety.
TŘEBÍČ – Zde jsem startoval jen jednou v životě, ale v paměti mi utkvěla rychlostní zkouška zvaná Amerika, která byla moc hezká.
Ještě bych se zmínil o Kopné. Tato rally má nádhernou atmosféru a krásné valašské tratě. V roce 2001 jsme ji jeli navíc a pěkně jsme si s dalšími zlínskými kluky zazávodili. Je to taková malá Barumka.
Když se zamyslím nad druhou částí této otázky, tak mě napadá, že bych si chtěl zkusit, nějakou severskou soutěž s hroty na sněhu, pak nějakou klikatou asfaltovku v Itálii, nebo nějakou rychlou šotolinu ve Finsku.
Hrozně rád bych se také znovu zúčastnil 3-STADTE rally, která se jede také na šotolině.

4. Jaká byla Tvá největší havárie v soutěži a jak k ní došlo?
Moje velké rány byly dvě. Ta první se udála na Magnum rally Vyškov v roce 1998, když jsme startovali s Felicií třídy N1. Byla to klasická mladická nerozvážnost, když jsem chtěl na super těžké erzetě "Hamerská" porazit obě Pola. V první zatáčce přišlo první varovaní, ale nijak jsem ho nerespektoval. Pak asi v polovině vložky jsem po rychlém náletu do zatáčky věděl, že je zle, ale zkusil jsem to pod plynem vytáhnout. Po 50 metrové jízdě příkopem nás kopnul velký balvan a šli jsme několikrát na střechu. Jenom si pamatuji jak se do auta rozbitým oknem valily kusy bláta. Dopadli jsme na kola a já hned řadil za jedna, ale auto se ani nepohnulo. Pobídl jsem Pavla Ondřejčíka, ať vyleze ven a auto trochu potlačí, protože nikde nestál žádný divák. Pavel vylezl a po obhlédnutí auta suše konstatoval: "Nevím co chceš tlačit, nemáme totiž žádná kola". Za námi startoval Henry Řeháček se spolujezdcem Rosťou Svobodou s Felicií N1600. Když uviděl Rosťa, jak máváme na okraji vozovky, tak na Henriho křikl. "To nic, toho si nevšímej, to je planý poplach" a málem to tady vyváleli taky. Tenkrát kvůli nám erzetu zrušili.

Druhá moje rána byla na legendárních Kuřivodech při Bohemia rally 2000. Tehdy jsme startovali také s Felicií, ale už šestnáctkovým motorem. Při prvním průjezdu jsme na těžké, blátivé a šotolinové cestě zajeli 21.čas absolutně a to nás nabudilo. Před druhým průjezdem jsme si řekli: "Jdeme po Holém". (Jarda Holý byl v té době pro nás jakési měřítko). Sjíždělo se z penetrované cesty na hladkou, úzkou cestičku a v levé rychlé zatáčce bylo ohromné množství bláta. Auto se na blátě štorclo, já jsem s tím ještě chvilku bojoval, ale pak jsme o něco zakopli, asi o pařez a šli jsme pana-orel. Auto z havárky normálně odjelo, ale na poslední erzetě, kterou byla super-speciálka na okruhu v Sosnové, nám vlivem havárie praskla poloosa. Tenkrát v tom našem místě vylétlo ze silnice několik jezdců, např. Pospíšil, Vojtěch nebo Angličan Skidmore.

5. Vraťme se o několik měsíců zpátky na březnovou rally Šumava. Jak jsi viděl Ty rušení zasněžených rychlostních zkoušek.
Můj názor je, že je to rally a že se mělo pokračovat ostře dál. Rally to je improvizace s počasím, které je pro každého stejné. Na podmínky letošní Šumavy měli být všichni nachystáni, protože o sněhových srážkách se vědělo dlouho do předu. Ten kdo nebyl nachystaný měl prostě odstoupit. Hodně lidí umí jezdit rychle v autě, ale málo umí dělat rally. A o to na Šumavě šlo. To je můj subjektivní, osobní názor.

6. Tvůj premiérový start v českém mistrovství s novým vozem se kvapem blíží. Bude jím rally Bohemia. Jak vidíš své ambice v nabité skupině N, a v čem si myslíš, že tkví rychlost Miroslava Jandíka a Václava Arazima?
Chtěli bychom držet krok se svými soupeři ze Slovenska, tedy s Prokopem a Trnovcem. Zajíždět stejné časy při obou průjezdech a dovézt úspěšně auto do cíle.
Je holá pravda, že špičku skupiny N tvoří v Čechách pouze dva jezdci, tedy Miroslav Jandík a Vašek Arazim. Jejích hlavními devizami jsou maximální profesionalita, zkušenost a rychlost.
Mira Jandík, jinak můj velice dobrý kamarád, to je člověk morálně na výši, inteligentní, nemluvný o věcech na hlas a rally bere hodně vážně. Jak dělá rally on, tak se rally má dělat. Moc mu fandím a věřím, že letošní titul mu neunikne.

Já musím ještě zmínit jméno Michala Garguláka. Třikrát porazil Václava Arazima v sekundovém boji, na poslední erzetě a na posledním závodě. Je to nedoceněný jezdec. Jeho výkon na světovém San Remu, kdy jezdil 8 až 9 časy ve skupině to jen potvrzují.

7. Tvůj soutěžní vývoj byl velice přirozený. Začínal jsi na Felicii třídy N1, kterou jsi poté přestavěl na šestnáctistovku ve třídě N2. V sezóně 2001 jsi přešel na Hondu Civic a momentálně závodíš na Mitsubishi. Co si myslíš o trendu, že mladí a nezkušení jezdci začínají na rychlých a silných vozech. Myslíš, že je to pro jejich jezdecký vývoj dobré, nebo by měli projít soutěžním vývojem, jako třeba Ty?
Určitý vývoj schvaluji, ale ne tak dlouhý jakým jsem procházel já. Stačí dva roky v "malém" autě, aby jsi pochopil o co v rally vlastně jde a potom, samozřejmě jestli to finance dovolí, přestoupit výše.

8. Komu fandíš v seriálu mistrovství světa, jak jezdci tak značce.
Můj oblíbenec je Ital G. Gally. Je to mladý ogara, který když přijel poprvé do Švédska, tak držel krok se starými severskými mazáky. Tam si získal moje velké sympatie. Přeji mu ať uspěje v konkursu u továrního Mitsubishi.
Další můj kůň je Tommi Makinen. Ten v době, když byla ještě mechanická auta, neměl soupeře. Je to pohodový a bezvadný kluk, se kterým jsem měl možnost si i krátce popovídat.
Z mlaďochů se mi moc líbí Tonda Gardemeister. To je pravá opora Škodovky, akorát se bojím, aby ho v příštím roce nekoupil nějaký bohatší team.

Můj vzor za mládí byl Hennry Toivonen.. Škoda že nemohl dobýt titul mistra světa. Rok 1986 byl pro mě i přes tragické havárie vozů skupiny B, vrcholem v dějinách rally.
Z těch úplně nejmladších má podle mě velkou kariéru před sebou Jari Matty Latvala. To je kluk, který neměl ani řidičák a na Britských ostrovech se honil s místními střelci.

9. Určitě sleduješ vývoj českého mistráku v letošní sezóně. Kdo Tě v ní svými výkony mile překvapil a zaujal?
Zaujala mě především mírná, ale stálá nadvláda Mirka Jandíka nad panem Arazimem. Pak mladý Valda, který po třech startech s WRC-čkem poráží s touto technikou zkušené jezdce. Naopak Jarda "Vana" Vančík mě nepřekvapil, protože jsem věděl, že je dobrý a že bude jezdit rychle.

10. Máš nějaký vysněný soutěžácký sen, třeba i nereálný ? Jaké bylo Tvé největší soutěžácké zklamání ?
Mé největší sportovní zklamání bylo v roce 2000 při rally Liberec, kde jsme soutěžili s šestnáctkou Felicií. Tady nám na dohled cíle praskl stálý převod v převodovce. Odpadli jsme z 21. místa a před Jardou Holým.
Můj vysněný soutěžácký sen je, asi jako u každého závodníka, absolvovat kompletní mistrovství světa.

Na závěr bych chtěl velmi poděkovat svému stabilnímu teamu, hlavně pak svému šéf-mechanikovi Rosťovi Svobodovi a rodinnému zázemí.

Video posádky Cais - Ondřejčík na Rally Tatry


Děkuji za odpovědi a přeji za celé RSP mnoho dalších sportovních úspěchů.
Ptal se: Zdeněk Vladyka
Foto: Petr Frýba
Video: RSP



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=892