Další reportáž ze závodního kokpitu vás tentokráte zavede do vozu Honda Civic posádky Daniel Vladyka – Zdeněk Vladyka. Zajímavé čtení si pro vás připravil spolujezdec této sympatické dvojice.



Už v zimě nám Dan Zpěvák slíbil, že nám zajistí start s Hondou Civic. A protože, je správný chlap, tak jak slíbil, tak splnil. Za to patří Danovi velké, opravdu velké díky, jsme jeho dlužníci. Hondu jsme si půjčili od pana Hrabce a jednalo se o starší typ, se kterou jezdí velké závody Jura Zbořil. Pro nás tato rally bude obrovská zkušenost. Poprvé budeme startovat na cizí půdě, na erzetách které neznáme, poprvé opustíme třídu N1 a poprvé se svezeme na poslední soutěži sezóny. Už jsme se nemohli dočkat.

Ve čtvrtek kolem oběda jsme dorazili do Sosnové. Jeli jsme si vyzvednou Itinerář a podat žádost o přeložení startovního času. Naše startovní číslo 91 nás dost šokovalo, protože naši soupeři z Kopné ze třídy N1, měli startovní čas o dvacet míst před námi. Vše bylo způsobeno překlepem našich příjmení. Místo Vladyci s tvrdým y nás napsali jako Vladici s měkkým i. Naše žádost byla kladně vyřízena, takže jsme startovali jako 77, za posádkou bratří Daňkových. Po vyzvednutí "itíku" jsme se vydali , jak se moderně říká, seznamovat s tratí. První erzeta Kvítkov, byla velmi sympatická. Technická okreska s řadou pěkných míst. Za to druhá vložka Zahrádky, byla velmi těžká a zrádná. Bylo na ní obsažené všechno, co si jen závodník muže přát. Skoky, úzké cesty, šotolina, retardér, rychlá okreska a velké množství různých krásných partií. Se svou délkou 17km nám dá určitě zabrat. Třetí erzeta s romantickým názvem Vlčí Důl, byla ze všech nejlehčí, ale velice příjemná na závodění. Úzká cesta, vinoucí se někde lesem, někde loukou zpestřená o dva pěkné vracáky a skokem na dřevěný most.

První den tréninku jsme ukončili společnou večeří s Ondrou Blaťákem a Víťou Böhmem, tedy posádkou, která jede Sosnovou s Nissanem Micra ve třídě N1. Probírali jsme trať, rozpis a všechno co se závodění týče. Ondra si stěžoval, že mu nesedí druhá dlouhá erzeta, že z ní má strach. My také zdůrazňovali její zrádnost a začali pociťovat žaludeční nervozitu, tedy jak mi říkáme "břišního vrňoša". Ondra nás ujistil, že nemá pršet, že to má naštudované a nám nezbývalo než mu věřit. Po večeří jsme se jeli ubytovat do Doksů, kde jsme spali v penzionu.
Ráno v pátek, vstáváme kolem osmé a jedeme si naposled projet všecky tři erzety (byly povoleny čtyři průjezdy) a napsat si paralelní zkoušku v Sosnové. Rozpis nám na Kvítkově a Zahrádkách seděl pěkně a tak jsme si jeli napsat Sosnovou. Tady jsme potkali naše známé z Kopné Tomáše Vachníka a Jardu Mézla, ogary ze Vsetína, kterým se rozbil tréninkáč a autodrom by museli najíždět s furgonem. Vzali jsme je tedy na zadní sedadla a vyrazili za uváděcím vozem. Bylo to docela komické poslouchat od obou jezdců diktáty a psát ten pravý. Třeba Tomáš Vachník nadiktoval svému spolujezdci "levá šest" a my abychom se neopakovali, jsme napsali "levá šest plus". Docela sranda. Po Sosnové jsme ještě naposled projeli Vlčí Důl a hurá na přejímku. Tou jsme prošli jako nůž máslem, bez žádného problému. Po přejímce jsme si vzali závodku s sebou do Doksů. Ráno jsme s ní měli po ose přijet, přímo na start. Odpoledne ještě proběhl kolem Doksů poslední optimalizační test, zaměřený na správnou funkci aktivních diferenciálů, co to melu, na správnou funkci řidiče za volantem, normálně řečeno, jeli jsme to prostě projet. Na večeři jsme zajeli za našimi mechaniky do jedné hospody v České Lípě. Musím uznat, že mechanici Sparrov teamu jsou fakt, správná, veselá partička. Hodně jsme se nasmáli a úplně zapomněli na naše "vrňoše". Kolem jedenácté jsme se rozloučili a po přivítání s Pajou, Dovošem, Ěleněm a Vlaďou, kteří za námi do hospody přijeli, jsme prchli na kutě. Do Doksů za námi ještě přijeli Mira Tarabus a Igor Norek se svými přítelkyněmi Petrou a Janou a managerem Štěpánem Formanem . Kluci se ještě jeli bavit do Lípy, ale my jsme zalehli do hajan, protože zítra jedem rally.

Ráno před rally, znám už dokonale. Vzbudím se a běžím vyprázdnit vrňoša. Po mě letí zase brácha. Jak jsme se od ostatních závodníků dozvěděli, praktikují to skoro všichni obdobně. VAK, tedy vody a kanalizace, zažily v okolí České Lípy tuto podzimní sobotu dost velký hukot. Sedáme do aut, já do tréninkového fáčka a brácha do závodky, jedem směr Lípa. Tréninkáče parkujeme na autodromu Sosnová a v závodce jedeme na slavnostní start u Delvity v České Lípě. Tady jsme ještě před startem pokecali s klukama co jedou kolem nás a slavnostně vyjeli na startovní rampu. Tady hodil brácha, žertovný rozhovor s místním moderátorem, o tom jestli je herec Miloslav Vladyka náš příbuzný. Pak nás odmávli a my jeli vstříc servisu. Tady kluci jen zkontrolovali auto a my už znatelně klidnější vyrazili na první erzetu. Ještě před startem zkoušky nás pořadatel upozornil na rozlitý olej v prvních dvou zatáčkách, ale my už bedlivě sledovali startovní hodiny. Tři, dva, jedna start. Na startu nám auto trochu kucklo, ale pak se poslušně rozjelo. Začínáme trochu opatrněji, i kvůli tomu oleji, a kvůli nezahřátým gumám. V první křižovatce vidím stopy rovně po nedobrždění, a v rychlém levém odbočení, ve kterém jsme se byli podívat minulý rok, jsou pak vidět stopy od hodin. Jak jsme se později dozvěděli, měl je na svědomí Fiala s áčkovou Suzukou. Celou erzetu jsme jeli celkem na jistotu, ale přece nás překvapil náklep deseti sekund od před námi startujících nováčků, bratří Daňkových.

Z druhé erzety máme největší respekt. Její délka 17 km nás koncentruje k maximální soustředěnosti. Vidíme kouř od kol enkového Escorta kluků Daňkových a už nás pořadatel volá na start. Po startu je rovinka a pak horizont přímo proti obrovským schodům, do kterých loni tak nešťastně vlétl David Komárek. Pak následují dva horizonty. Jeden do esíčka a druhý na rovno. Před tím prvním brzdíme, ale ten druhý, už skáčeme na plno. V kopci v lese, před levou rychlou na bordelu vidím jak proti nám běží dva chlapi v helmách a jeden drží v ruce kartu OK. Jednalo se o posádku Daněk, Daněk. Jejich Ford ležel v příkopě otočený do protisměru s rozbitým předkem. Holt nováčkovská daň. Asi v jedné třetině zkoušky, v lese, v rychlých protahovácích na bordelu, vidím u krajnice výstražný trojúhelník. Brzdíme a všímáme si bílého Forda v bažině u potoka. "Ty vole, to je Křeček" zakřičel jsem do sluchátek."Fakt, že jo, ale čti dál odpověděl brácha." Ano, i mistr sportu se někdy utne. Ještě tady mávnu na Miru Tarabuse, který stojí opodál havarovaného Křečkova auta a uháníme dál. V polovině erzety jsem si všiml našeho šéfredaktora Pavla Zvonka, který stál v pravé dlouhé na bordelu. I zde byly vidět stopy ven a to od Šilhy s Opelem Astrou. V poslední části erzety jsem se asi na pět zatáček ztratil, ale i tento problém jsme zvládli. Extremně blátivé místa jsme na této vložce prodávali, protože hodně výletů mimo trať dávalo tušit, že krizovka tu může přijít okamžitě. Když jsme v pořádku dorazili do cíle, docela jsme si oddychli, že to máme za sebou. Teď nás čekal Vlčí Důl. Před jejím startem bylo chvíli času, tak jsme vylezli z aut a šli rozebrat s ostatními posádkami první soutěžní dojmy. Ondra Blaťák přijel s autem celým od bláta. "Hoši je to v pytli, byl jsem venku, v té pravé za Křečkem. Nějak mě to rozhodilo a už jsem se točil. Pak jsem buchl do břehu a z auta se začalo kouřit a ještě nám zdechl motor. Nějak nechtěl natočit, tak už jsem chtěl Víťu (mitfára) posílat stopovat auta. Nakonec se mi ho podařilo natočit, ale ztratili jsme tam asi 40s. Pak jsme jeli na blinkry, protože jsem nevěděl co se s autem stalo. Ale ten kuř byla jen voda která se dostala na horký motor." Objasnil své špinavé auto Ondra. Po vypadnutí vsetínských Daňků, jsme startovali za sympatickými děvčaty Mišou Maňovskou a Káťou Blahoutovou. Ony měly taky problémy, které spočívaly ve špatné geometrii jejich Pola. Vlčí Důl jsme projeli v pohodě. Akorát bráchu celou první etapu trápily problémy se šestibodovým pásem, teda tím šestým pásem, který ho tlačil celou dobu do rozkroku (přesněji řečeno - na kule). Po první etapě následovalo přeskupení a pak servis. Zde se jednalo jen o preventivní údržbu a opravu zlobivého šestibodu.

Druhou rundu znovu zahajoval Kvítkov. Jeli jsme ho o poznání rychleji a bylo vidět, že si na auto čím dál tím víc zvykáme. V poslední vesnici vidíme stopy po výletu mino trať jihlavského Viléma Faita, který tu v prvním průjezdu pošramotil své "fáčo". Druhé Zahrádky jsme jeli docela hezky, akorát se nám v největší kose nezatáhla ručka a málem jsme šli rovně. Největší krizi jsme zažili v úzké soutěsce mezi skálami, kde nás v pravé rychlé kopla díra a už, už jsme si mysleli, že si brnkneme o kámen. Vyšlo to tak, tak. V této chvíli, jsme si závod pěkně užívali. Před námi nikdo a za námi se drželi bratři Bartončíci, se stejně starou Hondou. Na předposlední erzetě jsme si řekli. "Teď pojedeme svižně a pro diváky". A taky jo. Ve velké kose na blátě jsme to vyslali dlouhým smykem na ručku a na dřevěný most jsme pěkně hupli. S časem na této erzetě jsme docela spokojeni. Rychle do servisu a pak do přeskupení. Před námi je teď šou na autodromu v Sosnové. Jedná se tady o paralelní závod a našimi sparingpartnery byly holčiny Maňovská a Blahoutová s Volkswagenem Polo. Začínáme se řadit vedle sebe. Ještě holkám ukážu zdvihlý palec, a už sledujeme, kdy přeblikne červené světlo na zelené. Když se ukáže zelené světlo, obě auta zakvílí na startu a ženou se startovní rovinou. Nahlásil jsem bráchovi 100, levá šest, bacha klouže a díval jsme se doprava z okýnka jak holky jedou paralelně vedle nás. Překonávat dřevěný nadjezd, je to fakt bomba. Nejprve jedeš do oblak a pak při sjezdu máš žaludek až v hlavě. Nájezd na šotolinu držíme mírným, dlouhým smykem a v levé, kde šotolina končí to posíláme severákem. Rychlostka na autodromu Sosnová se nám moc líbila, byl to velký zážitek, který se zažije jen na této soutěži a podobných super-speciálkách při mistrovství světa.

Rallysprint Sosnová byla perfektním závodem. Sice jsme věřili v lepší umístění, než sedmé místo ve třídě N2, ale i tak jsme spokojeni. Celou rally jsme si prostě užili. Při závodech vládla přátelská atmosféra. S klukama, kteří startovali kolem nás, jsme se navzájem hecovali a vládla mezi námi přátelská atmosféra. Děkujeme holkám Maňovské a Blahoutové za pěkný souboj na autodromu, našim mechanikům za perfektně nachystané auto a všem kteří nám fandili. Ještě jednou dík Danovi Zpěvákovi, bylo to super.

Foto: František Dušek