Už od dětských let jsem snil o tom zúčastnit se opravdové rally. Tento sen se mi splnil 7.října 2000.



Už od dětských let jsem snil o tom zúčastnit se opravdové rally. Tento sen se mi splnil 7.října 2000. S mým bratrem na místě řidiče a se mnou na místě mitfáry jsme se po velkém uvažování a poradách rozhodli pro Valašskou rally s centrem ve Vsetíně. Dali jsme do hromady nějaký kapitál a zapůjčili jsme si Škodu Favorit 136L ve skupině N1 a vydali se do uskutečnění dětského snu.

Po všelijakých peripetiích se sháněním závodního oblečení a vyřizováním licence jsme se objevili v pátek 6. října v 7:00 na formální přejímce v autoservisu v Bobrkách. Všechny dokumenty seděly a my dostali naše startovní číslo a igelitovou tašku s pozornostmi od hlavního sponzora soutěže, firmy Slovnaft. Nálepka startovního čísla obsahovala sedmičku a devítku a to znamenalo startovní číslo 79. Před vjezdem do areálu technické přejímky nám ještě pořadatelé nalepili povinné reklamy a mi trochu z obavami (asi jako každý závodník) vjížděli vstříc technickým komisařům. Auto prošlo bez ztráty květinky a i velmi sledovaná světlá výška seděla na výbornou. (nový zářez do tlumičů HP sporting).Závodničku jsme svěřili do rukou našich mechaniků a ve zbytek pátečního dne se věnovali tréninku.Na sobotu ,den závodu, jsme měli nastavený budík na 7:30 ale, už v 6:00 jsme byli vzhůru. Po delších pobytech na WC jsme pobrali všechny nachystané věci a vydali jsme se vstříc Vsetínu. Závodku jsme si vyzvedli ve Vysokém Poli u Vaška Častulíka a rychle spěchali dát auto do uzavřeného parkoviště.Před závodem všichni zúčastnění rozebírají situaci jak na trati, tak na obloze, všude se vykládalo, kde a jak se to dá držet nebo na co si dát bacha. Ale na všech přítomných byla vidět alespoň malá nervozita. Hlavně počasí vypadalo na déšť nebo mlhu. To se nakonec umoudřilo, pár kapek spadlo až v závěru.Startovní čas nám byl přidělen na 11:13 hod a tak jak stojí v řádech, jsme vůz šli vyzvednout 10 min před startem. Před námi startovala posádka Šebeček - Sichová na enkové Felícii také startující poprvé.

Přesně v11:13 jsme vyjeli na startovní rampu Valašské rally a vystartovali do prvního závodu v naší kariéře. Cesta z rampy vedla do prvního servisu u železnice na cestě do Bystřičky. Zkontrolovali jsme tlaky v pneumatikách a prožili první krizi, to když se šel Dan (řidič) vyčůrat a vrátil se a neměl kličky od auta. Panika propukla ihned, všichni je šli hledat na místo pokropené raním čajem, ale tam nebyly. Nakonec se našli u mě v kapse. Blbost, ale málem jsme nestihli časovku. Přijeli jsme pod hráz přehrady Bystřička na parkoviště na kterém byl umístěn start 26km dlouhé a nesmírně těžké RZ Bystřička – Vesník. Řada startujících aut se zmenšovala, zato oddychování se od nás neslo ve sluchátkách čím dál častěji. Nervozita byla veliká. 15, 10, 5, 4, 3, 2,1 start. A už je to tady, jedem rally. 50 P2 do L2 60 P6dl…. Začali jsme poměrně svižně. Technická okreska do kopce nám seděla. Tak 1,5km od startu vidím v pravé přes horizont zapíchlou Hondu Civik v příkopě, jen tak na nás vystrkovala zadek. Blížili jsme se k prvnímu kritickému místu (pro nás), kde se napojovala na okresku úzká cestička klasického vsetínského uskákaného charakteru. Místo jsme projeli v pohodě a už skáčeme na pověstných nakopávákách. Překonáváme velký horizont v ostré levé a asi po dvou kilometrech se objevujeme na pláni před televizní kosou. Úsek se vyznačuje prudkým klesáním a záludnými kopacími zatáčkami. Na jednu takovou doplatil i matador Výška který své Subaru zle vyválel. Při míjení rozbitého Výškova Subaru jsme si všimli fandícího Rosti Svobody. A, už se ocitáme dole ve známém televizním vracáku obleženého diváky. Zatáčka se nám povedla na „ručku“ a rychle dál. Asi po 200 metrech přichází pravá mírná a pak asi nejzáludnější zatáčka celé rally. Jedná se o stále se utahující levou zatáčku ještě k tomu přes horizont. Brzdné stopy a rozbitý předjezdec svědčí o její záludnosti. My jsme tento úsek prodali a ukrajovali kilometry velmi technické okresky ,až do Valašské Bystřice. Tam se odbočovalo prudkou pravou vracečkou na blátě na další přejezd Vsetínského kopce zvaného Santov. V prudkém kopci na nás mává pořadatel žlutou vlajkou. Brzdíme a vidíme rozbitou Felícii posádky Lekeš – Černoch. Půlka auta zasahuje do cesty a mi při objíždění máme malou krizovku. Rychle z kopce dolů (až máme srdce v krku), kolem hospody do leva a je před námi „závod do vrchu“ na široké cestě. Těsně před vrcholem se před námi mihne vínová Felície Šebečka. „Hlavně ať ho dojedeme v klesání před odbočením na Vesník“ říkáme si. Při sjezdu (v dost velkém kalupu) pouštíme za námi startujícího Danka Fotteru se Suzukou. A už se tři auta ženou za sebou v pořadí Fottera, Šebeček, Vladyka. U autobusové točny v Horní Jasénce, první „Foťák“ chybuje, Šebeček a mi se skoro na 5s. zastavujeme. Celý kopec na Vesník jedem za pomalejším Šebečkem, troubíme, blikáme, ale on nás pouští, až na vrcholu. To nám ještě v půli kopce upadá výfuk a náš favorit je nejhlučnějším autem ve startovním poli. Sjezd do Vesníku je od Barum rally opatřen novým a nesmírně klouzavým povrchem. Poslední esíčko kolem mostku a už jsme v cíly. I přes tyto peripetie nemáme špatný čas. Rychle uháníme do servisu ve „Valmezu“. Při čekání na časovku jsme ještě vyvřeli. Báli jsme se vypnout motor, protože z upadlým výfukem se špatně startuje.V servisu mechanici dali všechno do pořádku a my se mohly vydat na dvě lehčí rychlostní zkoušky. Podle našich výpočtů nás měl dojet ještě dvě minuty za námi startující Plšek na Nissanu Sunny. Ale v té levé zatáčce kde skončil předjezdec, šel přes střechu, ale i se značně poškozeným autem pokračuje dál.Na přejezd na druhou erzetu dal pořadatel málo času a když jsme chytli ve Valašském Meziříčí červenou na semaforu byl přejezd doslova závodem. Druhá „erzeta“ měla rovinatý charakter a nic moc se na ní nadalo vymyslet. Projeli jsme ji v pohodě a rychle jsme pospíchali na trojku. Lešná – Lešná. Už v tréninku bylo na ní dost vytahaného bláta. S výkonem na této RZ jsme byli spokojeni, i „vracák“ ve Vysoké se nám povedl, a tak jsme vůz mohli v klidu předat ke kontrole přeskupení. Trochu jsme se báli komisařů kteří tam chodili z metrem a přeměřovali světlou výšku vozů. Po občerstvení limonádou jsme znovu dovezli závodku překontrolovat mechanikům. Zatím jsme figurovali na třetím místě v poháru Škoda dvě sekundy před Kundrátem na Felicii.Před námi byla RZ č.4 obávaná Bystřička. Úvod nám vyšel dobře, ale na třetím kilometru nám z interkomu vypadla baterka a já 22km řval noty bez zesilovače. V cíli jsem z toho mutoval jako patnáctiletý mladík. V erzetě nás dojel jak Fottera tak i Plšek na o mnoho silnějších autech. Foťáka jsme pustily v první serpentině ve sjezdu do Horní Jasénky a otrhaný Nissan nás míjel o zatáčku pod ní. Poslední sjezd do Vesníku jsme museli prodat, protože jsme sjeli úplně brzdové destičky (kov na kov), ale i tak jsme dali ostřílenému Barvíkovi. V servisu jsme museli vyměnit destičky sjeté za méně sjeté, jiné prostě nebyly. Ty hned následující úsek odešli znovu. Ještě k tomu jsme jeli za drobného deště, silnice byla mokrá, tak jsme radši zvolnili protože, ukočírovat nebrzdící auto na vodě nebyla žádná sranda. Poslední rychlostku jsme jeli na blinkry, auto nebrzdilo a z brzd se ozývali hrozné zvuky. Škoda, nebýt zmíněných problémů možná by jsme Krumlovského Kundráta s Felícií pojeli. Skončil před námi o asi 15 vteřin. V posledním servise jsme dali sériové destičky potřásli si rukou s zpřátelenou posádkou Fottera – Novák, a vydali se na cílovou rampu. Tou jsme projeli jako desátí ve třídě a třetí v poháru škoda ve třídě N1.

Naše předsevzetí mít alespoň jeden mistrovský bod a pojezdit domácího Silvestra Mikulaštíka který byl pro nás jakési měřítko, se nám povedlo, takže jsme byli velice spokojeni. Děkujeme všem kteří s námi Valaškou rally absolvovali. Vašku Častulíkovi, jeho spolujezdci Tomášovi, panu Častulíkovi a Frantovi Pilkovi který nám půjčil závodku. Celému týmu Rallysport Příluky, kameramanu Tomáši Kolínkovi, panu Kouřilovi za půjčení interkomu a přileb, panu Vladykovi a paní Vladykové za finanční podporu. Někdy nashledanou.



Zdeněk Vladyka – spolujezdec posádky st. č.79