Rally Příbram 2006 pohledem AlesGuteho
Datum: Úterý, 10 Říjen 2006 @ 09:13:34
Téma: MČR - rally

Na tradiční Příbrami, jež letos uzavírala nás velký mistrák, jsem pochopitelně nemohl chybět. Vydal jsem se tedy na svoji letošní dvanáctou rally, svoji domácí soutěž MMČR a moji čtvrtou až pátou nejoblíbenější celkově (pochopitelně až po Šumavě, Pražském rallysprintu, Vltavě a Berounce, byť proti tomuto kladnému hodnocení Berounky bude jistě řada jinak pokojných čtenářů opět ostře protestovat, hihi). Přináším vám tedy svědectví z rychlých úseků trati, mezi které se nám omylem vloudil jeden trapný vracák, ale alespoň mohu i já potvrdit, že Brynda tam opravdu létal bokem, i když na ostatním místech to bylo nějaké vlažnější než je u něj zvykem.



Na tradiční Příbrami, jež letos uzavírala nás velký mistrák, jsem pochopitelně nemohl chybět. Vydal jsem se tedy na svoji letošní dvanáctou rally, svoji domácí soutěž MMČR a moji čtvrtou až pátou nejoblíbenější celkově (pochopitelně až po Šumavě, Pražském rallysprintu, Vltavě a Berounce, byť proti tomuto kladnému hodnocení Berounky bude jistě řada jinak pokojných čtenářů opět ostře protestovat, hihi). Přináším vám tedy svědectví z rychlých úseků trati, mezi které se nám omylem vloudil jeden trapný vracák, ale alespoň mohu i já potvrdit, že Brynda tam opravdu létal bokem, i když na ostatním místech to bylo nějaké vlažnější než je u něj zvykem.
Jako první stanoviště jsme zvolili již poměrně provařený úsek před cílem RZ2 před Nestrašovicemi – jde o místo, kde je vidět velký úsek trati. Auta se vyloupnou na kraji lesa v pravé houpající zatáčce, pak pokračují po rovině po kraji lesa a přijedou do série třech zatáček na velkém množství vytahaného bordelu. Vše zakončí rychlá levá přes horizont. Toto místo toho v minulých letech již mnoho zažilo, jen namátkou zmiňme velký výlet do okolní krajiny RedBull „mišáka“ (už nevím jestli Aignera nebo Müllera) a jízdu po dvou kolech Vodičky s feldou v roce 2004 či boudy Matějovského a Milana Blahota v roce 2005. Na poslední chvíli sem dobíhá i silně zredukované torzo Pupkova komanda z RS Příluky – asi nemůže být většího důkazu úpadku českého mistráku než to, že už ani Pupkovo komando nejezdí ve větším počtu.
Letos je tu oproti minulým létům sucho, šotolina tedy nedělá takové problémy jako jindy a průjezdy jsou více v pohodě. Obrovskou kládu tu jede Karel Trojan, žádné pomalé zvykání na zapůjčenou EVO IX se rozhodně nekoná, všechna čest. Vlažně působí Jandík a Liška, elegantní smyk v levé na bordelu dává k dobru Votava. Pohledně kupodivu i poslední léta nemastně působící pan inženýr Tuček, to jsem ještě netušil, že jej budu po této soutěži na své stupnici atraktivity plně rehabilitovat. Agresivně prolétává Běhálek, je vidět, že agresivně jel již na předešlé RZ1, jelikož tam byl v příkopu ve známém pravém odbočení u hald za neméně známou obcí Lhota. Své Subaru tu má již notně otrhané ze všech stran. Jeho opatrná jízda ze začátku sezony je však evidentně zapomenuta, což oceňujeme. Hezky jede tradičně Vladimír Berger, ještě lépe Došek zkoušející kitovou Feldu. Největší adrenalin vhánějí do žil eNkaři Novotný, Hozák a Kulda. Novotný rychlý průlet zakončuje zběsilým nájezdem na horizont, kdy pomocí manévru levá krajnice-pravá krajinice, a levé prudké zatočení posílá auto na horizont téměř bokem, spolujezdec Vilímek si s ním určitě užije spoustu legrace. Legraci si určitě užije i Maroušková s Kuldou, který zde předvedl cosi velmi zběsilého a velmi rychlého. Velký nálet předvedli i Hozák-Niemetz, jež se na závěr sezony opět vrátili k Hodně. Nezklamaly ani záruky pěkných průjezdů v podobě Dohnala, letitého Nissana rodiny Brázdů a Pinkase s Polem. Naopak Jan Kantor dokazuje, že by velmi dobře zapadl do kolektivu Michaela Michala a strýčka Kulhana, bohužel jej časem zastavuje technická závada. Z veteránů předvádí Hejhalové ještě větší extrém než jsme zvyklí, společně s Kájou Trojanem to tady u mě vyhrávají. Tradičně pěkně i Hloušek a se žiguly tvrdí hudbu hlavně Drásta (David mi přeložil, že má na autě azbukou napsáno „Já neznám remízu.“, a jakožto mladší ročník, jež se už neučil ve škole rusky, jsem nucen mu to rád věřit.). Smykem těší Klokočník. Ostatní tisícovky zahanbují svým pěkným průjezdem Jíchové.
Zajímavostí je, že téměř všichni, kteří zde předvedli výše popsané nejatraktivnější průjezdy, se nedožili ani odpoledne, v případě až Hejhalů cíle. Je smutné, jak krátkou životnost mají nejsrdcovatější závodníci, ach ach! Nejvíce to odnesli Hozák, který totálně rozšvihal Hondu na RZ4 a Kulda, který ji pro změnu opřel po sjezdu v pravém odbočení v Pečičkách bokem o zídku, a ještě při tom vytvaroval do jakéhosi postmoderního tvaru dopravní značku.
Přejíždíme na RZ8, královskou zkoušku nad Orlíkem, která se pro letošek spojila s neméně náročnou první částí RZ Bohostice a řádně tak prověřila kvality posádek. Jde asi o nejdobrodružnější přejezd který jsem na rally kdy absolvoval - jen poznamenám, že mapy místních komunikací a lesních cest v této oblasti vůbec nesedí s realitou, a že poslední 2 km přejezdu jsme jeli hodinu a půl, včetně neúmyslného sjetí kamsi dolu téměř k Orlíku. Po mnoha peripetiích jsme však na poslední chvíli (i přes předešlou téměř dvouhodinovou časovou rezervu) dospěli tam, kam jsem to plánoval – k pravé zatáčce po jakési (skoro) skákací lavici na dobržďování, před obcí Kamenná. Z auta a z onboardu však toto místo vypadalo atraktivněji než na pohled zvenku, nic moc dech beroucího se zde nedělo. A oproti loňsku zde nebyly ani žádné stopy vedoucí kamsi hluboko rovně na louku (loni zde prý šel rovně např. Achs – říkal Pupek). Navíc se vzápětí z pořadatelské vysílačky dozvídáme typické hlášení, že na RZ došlo k havárii, posádka je nezraněna a vůz blokuje cestu, a bude následovat volný průjezd (a že v protisměru jedou po RZ motorkáři). Dle nasazení z RZ 2 tipujeme Trojana, a nepleteme se. To si u nás Karlos trochu zavařil, dvě hodiny se plahočíme lesem, a pak kvůli jeho havárii vidíme naostro jen čtyři auta – ale snaha se cení, jeho ranní průjezd vydal za několik zrušených erzet :-)
Vracíme se tedy zpět do civilizace, dokonce se nám daří najít rychlejší a příjemnější cestu nazpět, olejové vany také vydržely (a jelikož jsem v pátek před soutěží měnil olej, tak jsem tomu byl opravdu rád). Následuje zrychlený přejezd naslepo na RZ 10 Luhy-Velká, do serpentin u Horní Třtí, stíháme až si pětatřicáté auto. Dost mizerné v místo, naštěstí mě napadlo popojít kousek proti směru RZ, kde se nacházejí tři pěkné prudké přehledné zatáčky do kopce. Hezky tradičně Dohnal (na RZ12 však končí na motor), dolní zatáčkou protahuje žigula bokem Blahout, žigul se na této soutěži loučí se svým slavným sedmiletým účinkováním v MMČR a pravděpodobně zde po něm zůstane nezacelitelná díra. Nejparádnější průlet na štorc spodní zatáčku předvádí Hloušek, že je právě takovýto styl jeho šálek kávy, to víme už dávno. Jede však již s velkou ztrátou a zezadu je však jeho krásná stodesítka již značně pošramocena, vypadá to na nějakou zeď či něco podobného. Žel, tato RZ je poslední, kde ho vidíme, ráno k nám na RZ17 již nedojede. Tradičně pošramocený vůz zde již má další srdcař Brázda, levá přední strana se potkala s něčím, s čím neměla. Největším překvapením je zde strejda Kulhan s Daliborem, do kopce jedou téměř srovnatelně jako ostatní posádky, kopce jsou zřejmě jeho silná parketa. Hezky opět Jíchovi s „litrem“.
No a jedeme zpátky na Orlicko-Bohostickou RZ13. Původně jsem si chtěl udělat několika kilometrový běžecký výlet k Orlíku jako loni, ale z časových důvodů, a díky silné nechuti ostatních členů výpravy k maratónskému výkonu, kotvíme v závěrečném sjezdu těsně před cílem. Je tu velký rovný nálet, kde jdou S1600 trapně na omezovač, a přes středně težkou pravou brždění do široké levé otevřené skoro-serpentiny s následnou pravou na výjezdu a cílem. Super místo, Pech tu jasně ukazuje, proč kraluje svému českému rallyovému poddanství. Na brzdy nemačká ani o trošičku více, než je nezbytně nutné, a oproti našim předpokladům v pohodě vykružuje pekelnou rychlostí serpentinu a odjíždí. Velmi podobně i druhý Václav s inženýrským titulem, taktéž velmi adrenalinový průlet, také tuto RZ vyhrává. Štajf už naoko i podle času výrazně opatrněji, hezky tu jede Jandík (stejný čas jako Štajf). Velmi se nám líbí i Tuček, jdoucí také málo na brzdy, i Běhálek, který s otlučeným Subaru dokazuje, že ranní extempore u Příbramě (prý se to skloňuje nakonci s „ě“ ne s „i“, jak tvrdí domorodci) jej nevystrašilo. Jako politý živou vodou se mi zdá tady, i všude jinde po celý víkend Mol, i výsledek je lepší než obvykle. Hezky odvážně jede Pertlíček, jakoby se snažil nahradit v N2 Tarabuse. Menší krizi řeší v serpentině po odvážném náletu Bobby Mitchell, jež se nám ke konci sezony konečně pořádně rozjíždí. Dobře i Vokál. Startovní pole je již v tomto velmi pozdním odpoledni řádně prořídlé, ani žigul už nejede.
Jedeme si projet Orlickou RZ a podívat se především na místo, které se stalo osudným posádce Trojan-Řihák. Po bezchybné navigaci kolegy Martina na start RZ se cestou pokocháme krásným výhledem na přehradu, ale Karlovo místo stále ne a ne najít. Nakonec vidíme otlučené stromy ve velmi dlouhé levé zatáčce mezi chatovým táborem a odbočkou pod Podhlušicemi. Na tomto místě bych to nečekal, ale je pravda, že zde nebyl prostor pro korekci chyby a všiml jsme si také, že v místě, kde Mitsubishi opustilo trať, byl v zatáčce jakýsi „minihorizontík“, který možná auto nadlehčil a to se spakovalo. Další stopy po incidentu vidíme až ve středně rychlém esíčku do kopečka za osadou Kamenná, někdo zde již nebyl schopen zatočit do druhé zatáčky a atakoval menší stromky. No a pak v místě cíle, kde jsme se předtím dívali, jsme na výjezdu z pravé cílové zatáčky za serpentinou viděli stopy přímo dolu z cca dvou a půl metrového svahu a zválcované křoví v šířce auta. Vše nasvědčuje tomu, že to byl Smékal již při prvním ranním průjezdu. Dále jsme pokračovali po části Smolotelské RZ. Ve Smolotelích jsme projeli návsí, kde po lehčím nárazu do sloupu za retardérem odstoupil Pinkas s kitovou oktávkou. Dále jsme projeli přehledný úsek čtyřech navazujících zatáček mezi stromy, kde šel v RZ14 po ujetí zadku dvakrát přes střechu Peták (ale v poměrně malé rychlosti), což nám následující ráno ukázal na své kameře Pupek. No a v Pečičkách jsme se pokochali obouchanou zídkou od Kuldy (škody na ní však byly menší než na autě), jehož červenou Hondu jsme poté viděli v servisu. U Milana Blahouta se v servisu pracovalo hluboko do večera, aby mohl žigul důstojně zakončit kariéru ve velkém mistráku a zúčastnit se druhého dne v rámci super rally.

I my jsme se chtěli zúčastnit druhého dne, a vydali jsme se tedy přenocovat do lesa na okraj vojenského prostoru na Komárovskou RZ, kterou jsme předtím téměř celou projeli. Spali jsme krásně pod širákem, vydatný déšť nás naštěstí zastihl jen na cestě ze servisu, a v noci bylo až nečekané teplo, skoro jsem se ve spacáku zpotil. Akorát mě trochu naštvalo, že jsem se ani po třech pivech nedokázal opít, obvykle mívám vůči alkoholu nižší odolnost.
Ráno nás probudily tradiční houkačky, nicméně trochu jsme podcenili pěší přesun ze spacáku k trati a stačili jsme dojít pouze do nějakého nepříliš ostrého pravého vracáku v Neřežíně. Šli jsme do této vsi na doporučení torza Pupkova komanda, ovšem samotné torzo (sestávající se z rodiny Vladyků) to nestihlo a skončilo s námi ve vracáku v asi páté řadě (kupodivu na letošní Příbrami bylo v místech, kde jsme byli, celkem dost lidí), což byl pohled nadmíru humorný. Abychom zmírnili zklamání z mizerného místa, zaujali jsme silně vyvýšené místo na zdi a otevřeli piva zbývající z večera a bylo dobře. Ke konci RZty jsem po jednom pivu začal na zdi dost nebezpečně vrávorat, takže mě potěšilo, že se má nulová tolerance vůči alkoholu asi vrací k normálu.
Co se průjezdů týče, tak mi bylo opravdu líto Pecha, který se snažil odbočením protáhnout myšáka ve stylu WRC, ale jak jsem to už u něj letos viděl mnohokrát, dvacetimilionový rozdíl v technice mu to prostě neumožní. PVčko se uprostřed zatáčky prostě kousne a nezbývá nic než pomalu odhrkat. Pecha je pro eNko škoda, měl by odjet do nějaké jiné země a tam vyhrávat národní mistráky s WRC, tohle je smutné. Arazim pěkný čistý průjezd (teprve s absencí WRC a Semeráda jsem se naučil takový průjezd ocenit, i když je to asi smutné). Flídr ukazuje o co snadnější je jet divácky uspokojivě s WRCem, pěkný bok předvádí další navrátilec v rámci super rally Szabo, největší bok posílá Brynda. Smykem se snaží bavit diváky též Mifka a Kurka s „mišáky“, také domácí Nešpor, jedoucí na třináctém místě asi jeden ze svých životním výsledků, a především začínající letos dojíždět až do cíle. S gustem jedou neděli navrátilci Kopelentovi. Auta se u cíle šestnáctikilometrové RZty, zamotané mezi baráky ve vesnicích, hodně dojíždějí, největší souboj zde předvádí střelci Michael Michal a náš oblíbený strýček Kulhan, kteří se na RZ dojíždějí a jedou v těsném závěsu. Míšova Honda však nápor na Kulhana nevydžela a odstoupila pro technickou závadu. Z veteránů pěkně Drásta a technické problémy zde již zřejmě trápily Hejhala.
Další průjezd následuje bezprostředně po prvním, stačíme se tedy přesunout jen o zatáčku dále do vsi ke kapličce. Sluníčko začíná hřát. Jde o dosti zajímavý úsek, kde se pozná jak na tom kdo je s důvěrou v rozpis. Po středně rychlém průjezdu přes most následuje středně těžká nepřehledná levá a na tu po pár metrech teprve navazuje prudká další levá za roh baráku. Rozdíly v průjezdech jsou obrovské. Pech má nejrychlejší nálet na most, ale pak už to moc nehrotí, a jeho náskokem asi není divu. Nejlepší průjezd Arazim, za roh to poslal naslepo velmi odvážně. Moc pěkně se starou EVO VI i další inženýr Tuček. Hezky Mifka, naopak Szabó a Kurka hodně opatrně. Nenápadně i Barvík, po ráně na Barumce a návratu do staré EVO VI asi postrádá motivaci. Pěkně také Pertlíček, ovšem králi se zde stali za prvé Sedláček (super rally), který za mostem hodil do první zatáčky Fábii pravým a nefalšovaným bokem, ani bych byl nevěřil, že je zde něco takového možné, a za druhé Šašek, který to celé prolétl absolutně nejrychleji. Obdiv. Zajímavý cukavý styl a la Otto předvedl Zeman s Fábií. Krutě naloženo tady měl strejda Kulhan, jeho průjezd byl ještě kulhanovitější než jindy, tak jsme pořádně zafandili.
Na poslední průjezd (a i poslední RZ) jsme se přesunuli v protisměru zkoušky nad vesnici, je tu na louce za humny velký nálet z kopce, mírná pravá a těžká houpavá ostře utahující levá. Zajímavé místo. Nejlépe a nejplynuleji Arazim, velmi agresivně i Štajf, který se nechal vynést nejvíce do vnější poloviny zatáčky. Dle Pupkova svědectví tu šel v minulém průjezdu bokem. Jandík nenápadně, Liška hodně zvnějšku. Poněkud neuspořádaně projíždí Mifka s šéfredaktorem Plachým, Běhálek pohledně lehounkým smykem, Kurka pomalu, Brynda to už také vypouští. Líbí se nám Pertlíček vrhající se z kopce do zatáčky odvážně, nicméně o vítězství ve skupině N jej ráno připravuje další šestnáctistovkař Trojan, jedoucí méně nápadně, ale o to rychleji. Adrenalin nám zde stejně jako v minulém průjezdu zvedají Sedláček a Romanem Vorlem, kteří obkružují v druhé polovině zatáčky po svižném náletu vnější oblouk a řádně s našimi těly cuknou (naštěstí nikoliv do našich těl). Na závěr tu ještě asi 500 metrů před cílem poslední RZ smůlovatě skončila děvčata Trojanová s Balcarovou pro závadu poloosy a nezbylo jim nic jiného, než posmutněle čekat na odtah.
Na závěr bych zhodnotil, že překvapením soutěže se pro mě stal asi Tuček, a velmi se mi líbily průjezdy Arazima – ale chce to stát na specifických „křečkovských“ místech – tzn. tam, kde se auto brutálně zavěšuje do gum a doufá se (nebo se to ví), že se neutrhne. Také mě potěšil opakovaný úspěch Rady s pěknou Alfou Romeo ve třídě N/3, přeji mu to za to, že předvádí atraktivní auto, i ta kvalita průjezdů se o zlepšila. Kdyby vydržela Trojanové poloosa, mohly by do cíle dojet všechny čtyři čistě dámské posádky, což by byla téměř desetina startovního pole, což je z hlediska generové vyrovnanosti jistě potěšující fakt. Jinak škoda toho, že většina hlavních střelců záhy odstoupila.
Takže zhruba tolik ze soutěže, která vejde do dějin tím, že to byla poslední rallye vozu VAZ 21074 v MMČR. Jo a ještě cestou domů jsem míjel Medvěda s dredatou slečnou. Měli to k autu ještě dost daleko, ale řekl jsem si, že je pěkné počasí a že se Medvěd určitě chce projít, tak jsem nezastavil. Pokud ses Medvěde projít nechtěl, tak sorry :-).

Text: Aleš Holakovský
Poznámka: Text obsahuje slangové nespisovné výrazy a osobní, těžko prokazatelné dojmy a názory.



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=1596