Někteří mají ještě v obýváku vánoční stromeček a v lednici nedojedeného kapra, ale naše parta a mnozí další už vyrazili na první mistrovskou rally štaci v nové sezóně. Spousta sněhu, sluníčko, náročné rychlostní zkoušky a pěkné výkony posádek. To byla Janner rallye 2006. Pojďte s námi na ni zavzpomínat.



Někteří mají ještě v obýváku vánoční stromeček a v lednici nedojedeného kapra, ale naše parta a mnozí další už vyrazili na první mistrovskou rally štaci v nové sezóně. Spousta sněhu, sluníčko, náročné rychlostní zkoušky a pěkné výkony posádek. To byla Janner rallye 2006. Pojďte s námi na ni zavzpomínat.

Je čtvrtek po práci a my směřujeme do městečka Kaplice, kde jsme ubytovaní. Bohužel nestíháme noční prolog, ale poněvadž jsme skoro všichni zaměstnanci, musíme s dovolenou šetřit. Večeříme v asijské restauraci u pana profesora Ikebari a po návštěvě místního baru uleháme ke spánku. Ráno vstáváme v 6:20 a po přejezdu hranic se vydáváme na druhou RZ dne Pierbach – Mötlas. Od Mirka Tarabuse jsme dostali doporučení právě na tuto RZ, protože první ranní je z větší části prosolená.

Místo, kde budeme první rychlostku roku 2006 sledovat jsme vybrali přímo v obci Mötlas. Je zde k vidění dlouhá levá utažená zatáčka, do pravé rychlé přímo do vsi. Podmínky na zimní rally jsou přímo ideální. Nefouká, velké bariery, krásný uježděný sníh a poměrně teplo. To už se přiřítil pan předjezdec s velkým "P", Sepp Haider a vedl leštěnku Audi, úplně úžasně. Nervozita trochu stoupá a s napětím sledujeme horizont, na kterém se má objevit modrý Japonec s Rakušanem za volantem. A už je to tady. Mundl letí nádherně, rychle bokem, ale čistě. Už teď je nám jasné že se díváme na vítěze tohoto závodu. Finský host Jani Paasonen proletěl zatáčku celou bokem, ale chybějící koníky sériové Octávky mu neumožnili rychlejší výjezd. Štěpán Vojtěch projel první část zatáčky pěkně, ale v druhé půli se dostal moc blízko bariéře a musel znatelně zpomalit, aby ho bílá stěna nepohltila. K nám už nepřijel Vašek Pech, který odstupuje kvůli technické závadě kousek před námi. Je to pro české fanoušky zklamání, protože by bylo velmi zajímavé, jak by se s ostatními "enkaři" popasoval. Velmi pěkně se prezentoval na tomto úseku i dědeček Blomqvist, kterého jsem obdivoval ještě jako malý kluk. Dodnes mám v paměti fotky v časopise Svět motorů. Jeho "audina" oblečená v barvách HB tam byla vyfocená na tratích Rally Acropolis 1984. Úplný anti-sněžný styl předvádí Vojta Štajf, furt rovně, bez smyku, ale strašně rychle. Ke konci startovního pole ještě vytahujeme "historické" BMW se závěje. Zapíchl to předkem a koncepce motor ve předu a zadní náhon dala vytahovačům pěknou fušku. Balíme věci (slivovicu a kameru) a vyrážíme na stejnou vložku, ale asi do její první třetiny. I když jsme nepřijeli na divácké místo uvedené v programu, bylo těsně u RZ připraveno parkoviště a ze shrabaného sněhu byly vytvořeny bariéry, na kterých mohli diváci stát. Super. Jednalo se o technický sjezd lesem a auta se vynořila z pravé zrádné a odjížděla levou táhlou. Raimund skvěle, ale nemá už zadní nárazník. Nejrychleji ze zatáčky ovšem vyjel Štěpán Vojtěch. Auto se mu, ale přetočilo a skončilo čumákem v bariéře. Mysleli jsme, že WRC se v pohodě vytáhne, ale bílá zeď nechtěla dvěstěšestku pustit. Na řadu musely přijít lidské paže. Štěpka tu ztratil asi 30 vteřin. Atraktivně jedou rakouští historici. Jezdci na BMW M3 a Audi Coupé měli se zatáčkou plné ruce práce, ale sklidili skoro větší aplaus něž špička. Z českých jezdců jede nejlépe Pepa Semerád, který má opravdu rád takovýto povrch. Druhé wrco v rukách Karla Trněného se snaží, ale prostě Karel na to ruce nemá. Suchý asfalt to je Karlova doména.

Harmonogram byl postaven pohodově a tak jsme okoukli celé startovní pole až do konce. Přesunuli jsem se na RZ č.8 – Bad Zell – St. Leonhard. Našli jsem si pro nás super úsek. Rychlá levá do pravé z kopce na širší cestě. To co tady předvedl "Akime" Mortl nás zvedlo z pomyslných sedadel. Obrovský nálet, velký bok, který hned překývl do pravé. Jak brácha řekl: "Kdyby to zabalil a zašlápl, to tak by mu to nikdo z nás nevyčetl." Valda s Kopeckým nás úplně úžasně potěšili. Byli jsme v transu. Na takové průjezdy by jsme se mohli dívat celý den. Právě mladý Valda má podle nás ruce, které tady v Česku už dlouho nebyly. Možná Kresta, ale ten jezdí stylově naprosto jinak. Kopejda taky skvěle, ale kitová Fábka asi nemůže stačit na ex-tovární Ignis. Na tento úsek jsme zůstali i na druhý úsek. Noc už zahalila překrásný kraj Mühlviertel, ale počasí bylo na tuto roční dobu vcelku příjemné. Křupání sněhu pod nohama vystřídal motor vyrobený v Japonsku. Raimund mě udivoval svou rychlou a líbivou jízdou. Využíval celé šířky silnice a plynule ukrajoval metry technických vložek. Achim předvedl ještě brutálnější průjezd a padesát procent řidičů by už opustila vozovku, ale Mörtl uháněl dál Naposledy tady vidíme mladého Béreše, který za chvilku zůstane v závěji. V diváckém odbočení, které jsme sledovali z povzdálí, zůstal vyset Achs s áčkovou fábií, ale vyjel sám. Po českých enjedničkách Rakousko opouštíme a plni zážitků ze skvělého sportu se těšíme na druhý den závodu.

Ráno vstáváme opět v 6:20 a míříme na RZ Castrol aréna, ale až na její konec. Toto místo se nám moc nepovedlo, byl tu ale vidět velký kus cesty. Nejede už dědeček Stig, ale do super rally nastoupil Semerád. V dálce jsme viděli krizovku Jana Votavy, který skončil na minutu mimo trať. "Ja super," křičela po průjezdu Honzi Kopeckého největší současná hvězda rakouského rallysportu a můj oblíbenec Manfred Stohl. Po průjezdu Šilhy, který prý pošilhává po novém voze rychlostku opouštíme a přemísťujeme se asi čtyři kilometry blíže ke startu. Našli jsme si esíčko pravá pět do levé pět rozbalí. Minulý průjezd tu skončil v závěji Paasonen a divoký Fin na Golfu, proto jsme tomuto úseku začali pracovně říkat, "Finský zžírák." Dvojkolky znovu parádně. Skvěle jede taky Diego Gonzo s áčkovou Fiestou. Velké smyky předvádějí Vojtěch, Volf, Semerád, Cais a další. Pěkně a přitom rychle tu projíždí i Mira Tarabus. A ještě jsem zapomněl pochválit za výkon našeho soupeře ze sprintu Wurth Vsetín Kapušanského, který vodil Fábii moc hezky. Ke konci startovního pole byl už sníh hodně rozbředlý a stále častěji se objevoval asfalt. My jsme znovu zhlédli celé startovní pole a přesunuli se krásnou krajinou plnou kopců a malebných vesniček na RZ Tragwen – Aisstal – Elz. Pořadatelé se s jezdci vůbec nemazlili a nachystali na závěr hned dvojí průjezd této 28km vložky. Parkujeme u potoka, kde minulý rok opusinkoval Valda po nakopnutí mostku strom. Vydali jsme se po směru erzety a našli si jsme si rychlou pravou ve vyjetých kolejích. Dostat se na tento úsek nebylo vůbec jednoduché, poněvadž jsme museli překonat potok, kolem kterého tato část vložky vedla. Naše napapaná těla z vánoc jsme přesunuli na druhou stranu jen stěží, ale aspoň byla sranda. Opět si užíváme mistrovství Mundla, který svého modrého mišáka vodí bokem v plné rychlosti. Úplný opakem je Štajf , který jede úplně rovně, ale stopky mu naměří pěkný čas a je nakonec nejlepší z našich. Pro nás byly diváckým vrcholem průjezdy kitových dvoukolek Valdy, Kopeckého a Burkarta. Jejich malá a nervózní auta se nechtěla smířit s jízdou ve vyjetých kolejích a jejich piloti ukazovali jak tyto "bobečky" v takových podmínkách zkrotit. Na poslední úsek rally jsme vybrali levou do mírného kopečka přes horizont. Krajinu znovu zahalila tma a naše čtyř-členná výprava zůstala v tomto úseku úplně osamocena. Nikde žádný divák ani pořadatel, jen my a plechové monstra, která tak milujeme. Českým a zahraničním sympatickým posádkám fandíme a ty nás obdařují pěknými průjezdy. Nejhezčí předvedl Vojtěch, který byl hodně široký. Valda znovu parádně, pak se nám líbil Hozák s Hondou, který ale řešil spíše krizovku. Po posledním historikovi letošní Jänner skončil a my plni skvělých závodních výkonů, dobrých piv a domácí pálenky vyrážíme k domovu.

A co říci na závěr. Letošní sezónu budeme muset vnímat jako neobyčejně vyrovnanou a zajímavou. Ano, WRC až některé výjimky neuvidíme, ale musíme se s tím vyrovnat. Když to přeženu, tak existuje kolem deseti jezdců, kteří můžou být absolutní mistři a to tu ještě nebylo. Dokážu si představit, jak přes zimu musela v hlavách jezdců jako je Štajf, Semerád, Cais, Trojan a mnohých dalších šrotovat představa, že se při určité dávce štěstí můžou připojit k jménům jako je Hauglad, Blahna, Kresta, Pavlík nebo Bertone. Určitě je lepší absolutní titul než mistr skupiny. Bude to také hon na Pecha a Arazima. Pan jezdec Václav Arazim si také určitě v hlavě pohrává z myšlenkou "být ještě na sklonku své skvělé jezdecké kariéry mistrem." No prostě jezdci budou muset dát ze sebe všechno, aby v této konkurenci obstáli a my jako diváci si určitě přijdeme na své. Nashledanou na dalším podniku zavátém sněhem, tedy na rally Šumava Mogul.

Text: Zdeněk Vladyka
Foto: bratři Kunčíkové