Rally Vysočina Okříšky očima posádky č.74
Datum: Neděle, 03 Duben 2005 @ 20:07:52
Téma: MČR - sprintrally

Rally2.comNa Rally Vysočina Okříšky startovala za náš tým RallySport Příluky posádka Vít Böhm - Milan Böhm s vozem Honda Civic. O tom jak vše probíhalo se můžete dočíst v následujícím článku.




Na Rally Vysočina Okříšky startovala za náš tým RallySport Příluky posádka Vít Böhm - Milan Böhm s vozem Honda Civic. O tom jak vše probíhalo se můžete dočíst v následujícím textu:

ObrazekKdyž mi brácha asi měsíc před Okříškama říkal, že se podle předpovědi počasí svezeme na sněhu považoval jsem ho za člověka sice vtipného, ale velice vzdáleného realitě, vždyť v půlce března tady u nás (jsme kluci z Jihlavy a Okříšky jsou od nás přes "dva kopce") již všechno vesele jarně pučí a nalévá se. Jak se nakonec ukázalo i mládí a rosničkáři mohou mít někdy navrch před moudrostí domorodce a tak se při přípravě na "pouhý" sprint řešily problémy naprosto nečekané. Příkladem budiž třeba slovo LED jež přibylo v rozpise a také malá LOPATA, která přibyla zase na rám v závodničce spolu s vyprošťovacím lanem, zimními bundami a dalšími "severskými" maličkostmi nutnými pro pocit připravenosti na sníh. Největší změnou ovšem logicky byly gumy. Náš původní plán jet na sériových zimních, pouze přehozených z tréninkáče (pro letošek došlo ke změně z rodinného Favoritka na Hondu Civic stejného evolučního stupně jako závodnička) se ukázal jako nereálný díky odlišným brzdovým třmenům našich dvou Civiků. Asi po 20ti telefonech a několika sprostých nadávkách se nám podařilo zajistit kola s HROTY !!! Pro nás "malé kluky" věc naprosto nevídaná. Díky této skutečnosti tak mohl být náš spánek noc před závodem naprosto klidný, bohužel však nebyl. Po dvou dnech trénování za romantických zimních podmínek začalo v pátek v noci sněhové peklíčko. V den závodu jsme vstávali do sněhové bouře, cestou pro závodničku jsme dvakrát stáli v koloně kvůli zapadlým náklaďákům a autobusu, a tak po několika hektických změnách původního plánu jsme k rampě dorazili 10 minut před naším startovním časem a ještě pod vlivem okolností jsme se domluvili pouze na "rychlejší projížďce zimní krajinou" s cílem užít si klouzání a neudělat nic autu.

Okříšky 9:00 START
Je tu opět ten nádherný pocit, kdy se auto spouští ze startovní rampy my máváme známým a za cvrkotu hrotů o mokrý asfalt (pouze pod rampou) míříme k RZ 1. Příjezd k ní je veden 3 metry širokou profrézovanou cestičkou v 2 metry hlubokém sněhovém korytě (nádhera), ve kterém se ovšem ještě včera při tréninku pohodlně vyhnuly dva náklaďáky. Nutno taky dodat, že jsme preventivně z rozpisu odstranili slova asfalt v místech, kde při tréninku byl a kde bylo možné se při průjezdu opřít do gum. Po letmém seznámení s chováním auta při brždění a zatáčení jedeme na start rychlostky, kam těsně před námi vyráží i Vilda Feit (jel bez hrotů a proto smekám před tím jaké časy jezdil) a Pavel Přibyl s nádhernou Feldou na "žiletkách" s hroty. První RZ zkoušíme jet na sériový program počítače kvůli předpokládanému velkému prokluzu kol, ale hroty dokazují, že i "ostrý" režim unesou a tak jsme na zbytek soutěže už přepnuly počítač na „dravce“. Rychlostka začíná v lese, kde po několika rychlých zatáčkách přichází 300m letiště a odbočení vlevo na úzké křižovatce tvaru T. Dojezd k ní brzdíme na jistotu a tak musíme ještě asi 30 metrů přidávat než jsme v křižovatce, kde taháme za ručku a už frčíme dveřmi napřed. Následuje asi kilometr mezi poli ve sněhovém korytu a poté sjezd do Opatova, kde je dolů z kopce ostrá levá 9 úzká. I když se k ní blížíme krokem nedaří se do ní na ledu zatočit ani s ručkou a my musíme couvat a rozjíždět se a tak tu necháváme asi 10 sekund. Po protahovačce mezi baráky přichází pravá, hodně široká kosa na návsi a my zkoušíme pěkně po "švédsku" auto rozkmitat a poslat ho do zatáčky ruční brzdou. První fáze jde skvěle, auto míří při brždění doprava potom překmitáváme vlevo a míříme do autobusové zastávky plné lidí, odbrzdíme a s ručkou otáčíme do zatáčky, kterou tak projíždíme pěkně širokým smykem i když uvnitř ještě musíme pomoct ručkou. Potom následuje krásný úsek se zatáčkami v lese pořád nahoru a dolu. Auto ještě několikrát na výjezdu ustřeluje a my si náramně užíváme. Zchladí nás až čas zapisovaný na tabuli. Ten tak odpovídá všem velice opatrným dojezdům do zatáček z kopců a dalším "jistotám".

RZ2 začíná kousek za železničním přejezdem v místě odkud je krásně vidět asi 500m rychlostky a tak než jdeme na start, pozorujeme jak si počínají soupeři. Asi 200 po startu v první těžší pravé zatáčce nám hodně utíká zadek a já už začínám v duchu vzpomínat jakže se to pracuje s tou lopatou, co si vezeme s sebou. Krizovku se však daří ustát a tak valíme do následující levé dlouhé zatáčky na horizont, kde se vše opakuje pouze s tím rozdílem, že šněrujeme z krajnice na krajnici a chvilku trvá než auto dostaneme do správného směru. Následující úsek v lese jedeme jak na nákup do kauflandu a zrychlujeme až ve střední části zakončené pravou kosou kde opět taháme ruční brzdu a zadek auta posíláme do závěje. Naštěstí hroty na předku se zakously a tak se dostáváme na trať okamžitě. Po sadě rychlých zatáček následuje cíl a my v něm naší "známou" časoměřičku Lenďu naivně prosíme o zapsání lepšího času. Lenka je však neoblomná profesionálka a my opět zklamaně počítáme "sekundy jistoty".

RZ3 je naší nejoblíbenější a k překvapení i lehce mokře asfaltovou. Na ledě však opět nedobržďujeme umělý retardér a i zde necháváme trošku sekund. V obci Výčapy docela hezky taháme ruční brzdu a pěkně zeširoka a dost rychle najíždíme mezi stromy kde se, ale přesvědčujeme o tom, že hromada sněhu může skrývat třeba i dost vysoký patník, který ovšem přejíždíme bez úhony. Je tu zase cíl, kde mi zůstává v paměti vůně pálící se gumy s hroty a malý proužek dýmu od zadních kol, který sleduji v zrcátku.

Další částí soutěže je jindy poměrně nudná kontrola přeskupení ovšem pro nás se tentokrát stává tím rozhodujícím. Usměvavý pan komisař se šuplerou v ruce nás žádá o jeden hrot z našich gum a my s napětím sledujeme výsledek měření. Povolený maximální průměr příruby hrotu je 6,5 mm a šuplera ukazuje těsně pod 8 mm. Dostává se nám důrazného varovaní s úsměvem a doporučením ať s tím v servisu něco uděláme… V servisu ovšem jiné gumy než intermedia nejsou a tak se rozhodujeme stejně jako naši kolegové Dohnal – Blažek pro odstoupení "na technickou závadu", v našem případě padá volba na poloosu. O popsaném incidentu jsme ještě hodně diskutovali se spoustou zúčastněných a tak zůstává na každém z Vás jaký postoj zaujmete. Na naší obranu uvedu jen to, že o rozměrech námi půjčovaných hrotů jsme nevěděli a ani je nezkoumali, protože jsme byli vděční jen za to, že se na nich můžeme svézt, rozhodně nebylo naším úmyslem získat díky větším hrotům nějakou výhodu.

Jízda na sněhu a ledu s hroty je velice specifická co se týká ovládání auta také velký zážitek. Za možnost toto absolvovat musíme poděkovat spoustě lidí jmenovitě však hlavně Radkovi Neubauerovi a oběma mechanikům Pájům za perfektní přípravu auta na sezonu a poskytnutí zázemí servisu, pneuservisu, diagnostiky a dopravy, které nám umožní bezproblémovou účast na dalších minimálně 6 sprintech. Stejně tak i servismanům z Anvel racing teamu, kteří se nám starají o servis při soutěžích, sponzorům, rodičům a všem, kteří jakkoliv přispěli k našim startům.

Díky Vítek a Milan

P.S. Z důvodů kalamity a našemu rychlému odstoupení nemáme zatím fotky, které by jsme sem nyní přidali a tak s laskavým svolením pánů Jaroslava a Petra Kunčíkových umístíme k článku jejich nádherný obrázek, za který děkujeme.




Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=1211