Rally Agropa Pačejov pohledem posádky St.Č.102
Datum: Neděle, 22 Srpen 2004 @ 17:53:41
Téma: MČR - sprintrally

Rally2.comNa XXIV. Rally Agropa Pačejov startovala za náš tým RallySport Příluky posádka Vít Böhm - Milan Böhm s vozem Honda Civic 1,6 VTI. O tom jak vše probíhalo se můžete dočíst v následujícím článku.



Na XXIV. Rally Agropa Pačejov startovala za náš tým RallySport Příluky posádka Vít Böhm - Milan Böhm s vozem Honda Civic 1,6 VTI. O tom jak vše probíhalo se můžete dočíst v následujícím článku.

Pačejov je už v sobotu takže hup do tréninkáče a trénovat…
ObrazekTak a je tu čtvrtek ráno. Bohužel se hned na začátku vyskytla malá komplikace v podobě bráchovi prázdninové brigády a tak padlo rozhodnutí odjet až kolem poledne, aby mohl spolujezdec po 12ti hodinové noční směně aspoň něco naspat a byl pro svůj velký den navigátorského začátku aspoň trochu použitelný. Do Olšan jsme tedy dorazili až ve 14 hodin a to byl taky akorát čas kdy se po nepochopitelné tří hodinové (asi obědové) pauze zase začali vydávat "itíky". Po označení našeho rodinného tréninkáče a uctivého pozdravení Dana Landy jsem vyrazili vstříc Pačejovským erzetám. Popravdě do 18 hodin kdy byly oficiálně ukončeny tréninky už mnoho nezbývalo, ale i tak jsme stihli napsat a zkontrolovat všechny tři erzety bohužel však ne s plným počtem povolených průjezdů. Byla tu samozřejmě možnost projet si rychlostky i potom, ale strach a respekt k pravidlům nakonec zvítězil a hlavně jsem si nechtěli případně zkoplikovat svůj první letošní start nějakým postihem. V rozpise tedy přibylo u dvou erzet slůvko opatrně… a my se vydáváme spát.

P.S. … až se bude kdokoliv z Vás čtenářů prohánět se svým fárem, které má pod kapotou motor se systémem Common Rail od firmy Bosch tak vězte, že třeba právě ten Váš Rail (zásobník vysokotlaké nafty) prošel onu osudnou noc před tréninkem na Pačejov pod rukama mého bratra, a že tedy právě Vy můžete být všeho příčinou …


Nervozita roste, přejímky jsou za pár hodin a nám ještě chybí 2 RZty…
ObrazekBrášín se probouzí do krásného dne s ujištěním, že dohnal svůj spánkový deficit, já spíš jen odhazuji deku stranou s vědomím, že jsem sice moc nenaspal, ale zase jsem se naučil spousty slovenských a ukrajinských nadávek nejtěžšího kalibru od našich, cosi až do čtyř ráno slavících, sousedů na ubytovně kde jsem trávili noc a kde nás čekala i noc předzávodní. Pevně jsem věřil, že si ty nadávky nebudu vybavovat v průběhu závodu ani nikdy jindy v životě, leč jak se později ukázalo, mýlil jsem se. Po troše nejnutnější hygieny skáčeme do tréninkáče a valíme vstříc zbývajícím dvěma rychlostkám. Když je máme odtrénovány volá taťka, že auto je v Horažďovicích kde se budou konat přejímky a následně i servis při závodě. Honda je rychlostí blesku dole z odtahovky a já jen tiše zírám na Radka (kamarád zajišťující nám převoz) jak to zvládl rychle a dostává se mi ujištění, že je zvyklý z dálnice kde tahá bouračky a musí chvátat kvůli nebezpečí projíždějících kamionů. Suše polknu a doufám, že zítra bude auto nakládat bez pomoci navijáku a v tempu tzv. víkendovém.

Přejímky začínají a já se spojuji s Jardou Blažkem kvůli licenci soutěžícího, za kterého nám byla čest startovat. Jarda dojíždí 3 minuty před začátkem přejímky a tak můj infarktový stav pomalu odeznívá. Pak již jde všechno jak po másle a poté auto předáváme mechanikům,kteří s ním přejedou do Upéčka, které bylo před startem rally zřízeno.

Následuje pravá dovolenková nálada s příjemnou večeří pod hradem Rábí a koupáním v řece Otavě, prostě pohoda.

P.S. …už jsem si zvykl, že v téhle oblasti lidského konání nelze nic naplánovat a vše se řeší za pochodu s velkou pomocí improvizace, ale skvělé na tom je, že to vždycky klapne i když to jsou někdy pořádné nervy….Jardo díky timing byl perfektní


Za chvíli to začne Tři, dva ,jedna, jdem …
ObrazekA je tu ráno před závodem. Kupodivu jsem skoro celou noc spal stejně jako bráška i taťka, naši slovenští a ukrajinští "přátelé" asi ohleduplně chlastali mimo ubytovnu, abychom se mohli plně koncentrovat na závod, za což jim patří dík. Opět následovala nezbytná trocha hygieny s dlouhým a u mě dvojnásobným "uklidňováním" dost velkého břišního vrňoša (Zdeňo Vladyko vzpomněl jsem si na tebe) a potom už šup do podvlíkaček co prý nehoří a kombinéz a hurá na start do Olšan.

Ze včerejšího večera máme připravenu perfektní strategii pro závod vědomi si toho, že Ferrari tak vyhrává. Bohužel nám pořadatelé nepovolili jet na 6 zastávek v servisu, ale mi si s tím handicapem nějak poradíme. Ne, teraz vážně naše předstartovní rozvaha byla taková, že jet s novým autem, posádkou, rozpisem, tratí a nutností dovézt vše "celé" (na Barumku auto pronajímáme), na nějaké umístění je hloupost a ještě korunu všemu nasadila dost zamračená obloha s mraky až na zemi po předchozích nádherných slunečných dnech.
Před startem ještě potkáváme Vildu Feita a Pavla Přibyla se spolujezdcema a také kluky Copovi z historiků, čímž je naše banda z Vysočiny stává téměř kompletní. Pár vtípků a jdeme na to.

Teď už čekáme v ÚPéčku v autě na náš startovní čas. Moje obavy z toho, že ráno auto nenastartujeme se rozplynuly po bezchybném naskočení našeho VÍTEČKA (VTEC) a mi už se plně soustředíme na start a začátek plnění našeho společného snu. Následuje vzájemný úsměv seřízení hodin v autě i na ruce, průjezd zatraceně úzkou startovní rampou a hurá na první přejezd. V prvním servisu zdravíme kluky mechaniky a sledujeme jejich koncert. Vláďa Barvík si nedělal srandu, když mluvil o jejich téměř "továrním" servisu. Vše je v pohodě tak vyrážíme na první rundu. Žaludek už je v klidu a všechny smysly se už zahřály takže pracují naplno. A už stojíme před startem první rychlostky u mě po dlouhé době a u bráchy poprvé v životě. Znova se ujišťujeme o seznamovacím závodu s chladnými hlavami a už najíždíme na tyčku a sledujeme hodiny…

Popisovat tady zatáčku po zatáčce nemá cenu, i když je oba ještě máme v živé paměti, ale nelze popsat co se v těch chvílích děje, to se musí zažít. Zjišťuji, že mám trochu problém soustředit se na správné řazení "podle uší" a zároveň pečlivě poslouchat diktát, ale s přibývajícími kilometry a větším soustředěním se to zlepšuje a tak si dovolujeme čím dál víc.Zjišťuji také, že dvojky a trojky zatáčky trénované s rodinným Favoritem občas na Hondu nesedí a z toho plyne trochu nejistoty a další nutná opatrnost, ale tohle je věc zkušenosti a tak víme, že příště to bude lepší. Při zastavování na stopce si sdělujeme společné dojmy a zapomínáme sledovat výsledky, navrhujeme zlepšení a vyrážíme dál. Auto je čím dál příjemnější občas to i trochu sklouzne a já v kosách tahám za ručku až mi v jedné z nich zůstane v ruce její obal. Jedeme už s nasazením, ale stále ještě velkou jistotu. Všechno utíká hrozně rychle. Po dokončení první rundy mě celkem štve pohled na horizont kde se mraky už rozmazaly deštěm a mi míříme k servisu. Když čekáme před servisní časovkou tak se spouští velký liják a během jízdy na plachtu už stojí všude kaluže vody. Vystupujeme z auta a mlčky sledujeme koncert sedmi kluků kolem jedné Hondy, když přichází otázka, co gumy? Následuje v tu chvíli logická, ale smutná odpověď: " to je jasné, mokré" doplněná souhlasným pokýváním mechaniků. Bohužel babičku Panniziovou jsem tam neměli takže nám nemohla poradit ať zariskujeme a necháme suché. Při odjezdu z plachty mi ještě kluci říkají, že Polívka a ostatní jeli na suchých,protože to ještě nepršelo, a že bysme tím pádem měli zkusit využít naší domnělé výhody. Doplňujeme palivo a vyrážíme na druhou rundu s pocitem lehkého zklamání, ale velikého očekávání. Už po půl kilometru silnice osychá a já si začínám vzpomínat na kurz cizích jazyků z předminulé noci a praktickým cvičením si oživuji první lekci. Před startem do 1 RZ druhé rundy nás Kulhan startující před námi uklidňuje, že 7 a 9 rychlostka je pod vodou a tak já opět uvěřím, že to nebyla špatná volba. Skutečnost je však jiná. Kromě 9 RZ je naprosté sucho a já cítím jak gumy odcházejí do věčných lovišť, k tomu všemu nám ještě na 10 RZ ve velice uzkém nájezdu do pravé tři ustřeluje zadek, celkem s jistotou jsme to pochytali díky rychlému kontra, ale v následujících pravých se auto vlní a mě dochází, že odešlá levá zadní guma. Do cíle je asi kilometr a půl tak polevuji, ale rozhodujeme se dojet a pak vyměnit. Krokem projíždíme cílem a měníme kolo za suchou,kterou máme jako rezervu. Jak se dalo čekat mokrý plášť je kompletně zničený a tak následuje druhá lekce z cizích jazyků doplněná místy i krásnou mateřštinou. Kolo měníme celkem rychle a zjišťujeme, že domácí trénink k něčemu byl takže do následující časovky dojíždíme ještě s minimální časovou rezervou. Po průjezdu poslední RZ následuje mohutné vydechnutí podání si rukou alá WR championship a s pocitem euforie dojezd do servisu kde oplakáváme jeden zničený a dva "dost" sjeté mokré pláště. Nyní už máme před sebou jen poslední přejezd a následný průjezd cílem…zase je to ta samá rampa, ale už mi připadá daleko širší…

Máme to za sebou a já jsem hrozně rád, že se povedlo to na čem jsme se domluvili před startem. Výsledek není oslnivý, ale jak jsem říkal, v Pačejově nám o časy nešlo. Ty bysme rádi trochu honily až na Vyškově.

P.S. … vždycky se těším na konec, ale už mě svrbí ruce na další začátek a říkal brácha, že je na tom podobně..


Pár slov závěrem…
ObrazekJsem od přírody pozitivně myslící člověk, ale co se týká Pačejovského sprintu nenapadá mě moc věcí kvůli, kterým bych se tam příště nějak zvlášť těšil. Co se týká charakteru tratí a množství retardérů na RZ bylo již mnoho řečeno a mě nezbývá než se ke kritice přidat. Připadá mi dost zoufalé najezdit 250 km přejezdů kvůli hodně vzdáleným rychlostkám, které ale svým typem a obtížností odpovídají stejným cestám v těsném okolí Pačejova. Další negativní věcí bylo, že posádky od poloviny startovního pole neměli absolutně žádný přehled o tom jak se umísťují, protože nám nikdo nedal žádné průběžné výsledky tak jak je to zvykem na ostatních soutěžích a detailů v organizaci, které by stály za zlepšení bylo ještě několik třeba i včetně servisu, který byl pro "velké kluky" na asfaltové silnici a pro ostatní na uježděné hlíně později se měnící v hluboké bláto atd. Jsem si vědom, že s bráchou jsme v rally zelenáči, ale k tomuhle jsme se vyjádřit museli… Vlastně mě napadá jen jeden pozitivní moment a to je již zmiňované koupání v řece Otavě

No a k úplnosti ještě chceme oba poděkovat naší Hondičce a všem lidem, kteří mají na našem startu v rally velkou část "viny" . Počínaje rodiči, realizačním týmem, kamarády, kamarádkami fanoušky a kýmkoliv kdo nám to přeje konče.

Díky Vítek a Milan



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=1121