1. etapa - seznamování
Už před soutěží jsme si řekli, že zbytečné divočení by k ničemu nevedlo. Navíc jsme v tomto voze absolvovali pouze několik seznamovacích kilometrů, takže jsme ani pořádně nevěděli, "jak na to". Trať "Stopy" vytyčená na pěti měřených úsecích, z nichž každý se jel dvakrát, vzbuzovala respekt ani ne tak délkou, jako spíše charakterem povrchu. Ne nadarmo se soutěži říká "Valašské Monte". Nejen z loňského ročníku, ale i ze seznamovacích jízd nám bylo známo, že podmínky se tu mění doslova z hodiny na hodinu.
Do prvního úseku – slalomu ve Vizovicích – jsme odstartovali s klidnou hlavou. Zapomenuty už byly naše loňské problémy s kuželkami, důležitý faktor – důkladnou přípravu a čistou mysl – jsme tentokrát nezanedbali. I přesto se chybička vloudila a jedna nezvládnutá otočka nás stála cenné vteřinky. Zastavení dva centimetry od betonového obrubníku navíc znamenalo naši první (naštěstí i poslední) "krizi" v soutěži. Týmový šéf Pavel Prášil nám neopomenul po cíli promluvit do duše (jinak řečeno nám dal pořádný "kartáč"), chtě nechtě ale musel souhlasit s Alešovým argumentem: "Musím si to vyzkoušet tady. Tu nás to stojí jenom pár vteřin a ostudu, na Baráku by taková blbost měla mnohem horší následky". V souvislosti se zprávami od ledových špionů jsme pro první průjezd Barákem zvolili velmi opatrnou taktiku. Téměř celá trať byla pod ledem a tak to bylo na místě. Asi jsme tím vůbec neudělali radost divákům, kteří nás zejména u slavného "Partizána" zřejmě téměř vypískali. Ledovou RZ jsme ale zvládli bez zaváhání a krizí, což bylo důležité zjištění, navíc se tento způsob průjezdu ukázal být vcelku rychlým. Druhý slalom, tentokrát na náměstí v Újezdu, jsme projeli sebevědomě. Odměnou nám byl velmi dobrý čas, který nás mohl posunout o hodně příček kupředu, nicméně výsledky této RZ byly posléze anulovány kvůli špatnému postavení kuželů. Ploština samotná proběhla v klidu, nedobrždění do retardéru na ledě za posledním horizontem nás ale trochu mrzelo, příliš potěšující nebyl ani pohled na výsledný čas. To už se jelo na Rakovou. I zde jsme měli hlášeno několik míst pod ledem, od původně plánované změny obutí tedy sešlo. Raková nám skutečně "sedla" a my jsme si konečně mohli říct, že začínáme závodit...

II. etapa – zlepšování
Vizovický slalom znamenal zlepšení původního času "jen" o čtyři vteřinky. Zatáhnout jsme chtěli především na Baráku, který jsme při prvním průjezdu hodně prodali. Bohužel proti byla vyšší moc. Po střetu naprosto opilého diváka se soutěžním automobilem byl druhý průjezd zrušen. Snad to je varováním pro příští ročníky a zároveň i "pošťouchnutí" diváků, aby příště takovéto "fanoušky" zpacifikovali a mohli si tak vychutnat amatérské soutěžení až do konce. Újezd nám opět vcelku vyšel, tady se ovšem velmi zlepšily i jiné posádky a náš čas stejný s prvním průjezdem tak už na výsledkové tabuli nijak nevynikal. Ploština se opět příliš nevydařila. I přesto, že jsme retardér projeli s naprostou jistotou, zdálo se, že výsledný čas je poznamenán přeci jen ještě živými vzpomínkami na loňskou havárii. Ačkoliv Ploština zrovna nebyla chlebem, který by nám zvláště chutnal, byl náš čas o dvanáct vteřin lepší, než tomu bylo v prvním průjezdu a my začínali mít pocit, že to konečně začíná být "to pravé ořechové". Čekala nás Raková, která nám minule tak sedla. Přesto Aleš krotil optimismus šéfa Pavla Prášila poněkud zlověstnými slovy "Ještě neříkej hop! Máme před sebou poslední zkoušku..." Ani tentokrát jsme nepřezuli a zvolili jistotu. Druhý průjezd Rakovou jsme si opravdu užili a naše závodění ocenila i časomíra devítivteřinovým odstupem na čas z prvního pokusu, navíc lepší zde dokázaly být pouze dvě posádky skupiny A.

Celkové hodnocení
"Bylo to pěkné, ale krátké," konstatoval jsem po konci soutěže. Při prvních průjezdech jsme se skutečně spíše rozkoukávali a seznamovali s technikou. Když jsme se konečně rozjeli, bylo už po všem. Nakonec to stačilo na deváté místo ve skupině A. Dost možná, že jsme si jej za předvedený výkon nezasloužili. „Je to spíš výsledek dobrého auta a nejmíň A-čka s ním jdou vyhrát určitě. Pomohlo nám, že vypadly některé dobré posádky. Jeli jsme strašnou "plíseň", hlavně po tom trapasu na úvodním slalomu. Auto je sice jenom N-ko, ale rozdíl proti "mrtvému" Favoritu, který teď má tak 30 koní je obrovský a já bych si na to potřeboval víc zvyknout. Navíc se s tím nesmělo nic stát. Počasí opět moc nevyšlo, kombinace asfalt, led, vyjeté koleje není ideální ve vztahu "rychle a bezpečně". Na sněhu by to bylo mnohem lepší…", zhodnotil účinkování v soutěži Aleš. Navzdory poněkud zakřiknutému výkonu věřím, že jsme alespoň ukázali sobě i ostatním, že dokážeme zajet bez divočení, krizovek a následných havárií. Ty se nevyhnuly mnoha našim soupeřům a odpad pro havárie (některé na pohled skutečně drsné) byl proto letos značný. Na závěr nelze, než poděkovat sponzorům, že nám toto svezení zafinancovali a věříme, že jsme je reprezentovali k jejich spokojenosti. Samozřejmě dík patří i našim fanouškům, bez kterých by to snad ani nešlo...

Aleš a –Vicky–
posádka st. č. 98

foto: Fr. Dušek

Za podporu děkujeme:
firmě Uniinstal BHM, s.r.o. – www.uniinstal.cz
převodovky Kaps – www.kaps.cz
GAMA VIDEO studio – www.videorally.cz




Související odkazy:
Ryze neformální tisková informace Uniinstal Rally Teamu
"Stopa" 2003 pohledem RSP
Uniinstal Rally Team - tisková informace č. 2
Ve stopě Valašské Zimy 2003 – celkové výsledky
Uniinstal Rally Team - tisková informace č. 1 aneb Přípravy na "Stopu"
Ve stopě Valašské Zimy 2003 – seznam přihlášených posádek

Vše o letošním ročníku této soutěže
Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky