Sosnová je od Zlína nejvzdálenější soutěží a tak jsem její návštěvu původně neměl v úmyslu. Vše se, ale změnilo po tom co bylo jasné, že se na startu objeví posádka bratří Vladyků. To si přece nemůžeme nechat ujít, a proto do Sosnové zamířila naše početná výprava. Jeli jsme ve dvou autech. Naše první skupina měla domluveno ubytování s našim čtenářem Paesem v Novém Boru a ostatní spali se závodníkama v Doksech. Po cestě do Sosnové se nechal týmový jezdec Jaromír Tarabus slyšet, že nejvíce se těší na Vladyky a na Láďu Křečka a že mu přeje, aby ty mladé wéercéčkaře pěkně potrápil a ukázal jim, že ještě nepatří do starého železa. Spolujezdec Igor mu pochleboval a Štěpán, náš velký manager měl strach o své auto, poněvadž řídil Igor a ten Formanova Formana vůbec nešetřil. Před příjezdem do Boru jsme se ještě stavili na pokec s Vladykovcema v jedné z českolipských hospod. Byl tu s nimi celý jejich mechanický tým a je třeba říci, že velmi veselý. Probíráme s klukama trať a objednáváme si něco na jídlo. Tady dělám rozhodující chybu a s bráchou si objednávám zeleninové rizoto. Po ubytování v Novém Boru jsme pokecali o rally s Paesem a odebrali se na kutě. Bohužel to pro mě byla noc hrůzy, kterou jsem z valné části strávil na WC zvracením.

Ráno bylo strašné a místo rally jsem spíš myslel na svou smrt, ale nakonec jsme zaujali místo na RZ2 v oblasti zvané Kozlí roh. Od obce Pavlovice zde komunikace sklesala prudkým sjezdem do křižovatky tvaru T, po které následovala rovinka a dlouhé pravá osm na bordelu. Právě tady jsme se usadili. Špička startovního pole drží vozy přísně v mezích náročné zatáčky, ale s prvními dvojkolkami přichází první krize. Velice pěkně jede Silvestr Mikuláštík, který Subaru poslal ze sjezdu bokem. S vytahujícím se bordelu začíná mít celá spousta posádek na křižovatce obrovské problémy a mnohé končí přetočením. Přijíždí první vozy třídy N2 a nám je jasné, že Štěpán jede nehorázný brutál. Zdá se, že titul by mu vzala jen technická závada. Mezitím přijíždí Šilha s Astrou. Předvádí pěkný průjezd křižovatkou a do naší zatáčky posílá vůz bokem. Bohužel se dostává na bordel. Raději zašlapuje brzdy a míří do příkopy. Sekundu čekáme jestli se rozjede, ale pak už pro něho běžíme a taháme auto. Jde to hodně těžko. Přední kola má úplně zahrabaná a stojí nás hodně síly než auto vůbec rozhýbeme. Navíc mi není pořád moc dobře a tak přemýšlím jestli mu ještě nepozvracím kapotu. Nakonec pořádně zabíráme a po dlouhých 50 sekundách dostáváme auto na cestu. Uf, oddychujeme po náročné práci, hlavně ať tam už nikdo nespadne. Pomalu se začínáme připravovat na kluky Vladykovi. Čas je průměrný, ale náš úsek projíždí tak, jak to zatáčka vyžaduje. Kousek za nimi čekáme na Ondru Blaťáka. Má zpoždění, čtyřblinkr a Micra je věrna jménu pilota. Je celá od bláta a spolujezdec toho moc nevidí. Jak jsme se dozvěděli později, skončil kousek za Křečkem mimo trať, ale naštěstí mohl pokračovat. Po průjezdech klasických aut čekáme na historiky. A je to parádní podívaná. Tam kde jezdci hodně krotili moderní vozy, vysílají historici svoje skvosty do zatáček bokem. Zvláště vynikají oba žluté švédské speciály Porsche. Už je tu konec a my přemýšlíme co se dělo s Křečkem. Jak viděla RZ 2 naše druhá skupina vám popíše Peťa: Šli jsme hned na druhou RZ a tam jsme si našli místo v lese, kde byl nedokonalý asfalt v určitých místech i hodně posmolený. Z táhlé pravé zatáčky na bordelu přijížděl Hrdinka na Octávii, v mírné levé nás míjí a váže ji další levá, ale už ne tak mírná, tam mu uskočí školácky zadek, šlo poznat, že se lekl a že to neměl v úmyslu. Štěpán Vojtěch k nám přijíždí bokem a odjíždí od nás taky bokem, ale na rozdíl od Hrdinky, to měl v úmyslu. Jeho mladší bratr jede rozumě čistou stopu. Už z dálky se na nás řítí Láďa a Mira s Igorem fandí, letí dost rychle a vzniká z toho pěkná krize, Láďa je mimo trať, ale není to tak hrozné a znovu šlape na plyn – to vyjde! Nevyšlo. Jak se snažil vyjet, kola se obalovala ve slizké hmotě, která smrděla jako žabinec a auto se propadalo hloub. V tom přibíhá Mira s Igorem a nějaký náhodný hřibař. Snažili se ho dostat ven, ale marně. Všichni byli špinaví a auto se nehlo ani o píď. Štěpán celou dobu, asi stopadesát metrů zpět, brzdil auta kdyby náhodou. Pak mi to předal a šel zjistit situaci. Zrovna jel Trnovec s Kárníkem. Brzdím je, ale oni nevypadají, že by chtěli přibrzdit. Vidí mě vůbec? Vždyť mám na hlavě šiltovku Carpo! Neviděl mě - málem mě sejmul! Pak jsem to raději vzdala a šla se podívat na Křečka. Boj s bahnem Láďa a všichni co mu pomáhali, prohráli. Od zdroje Daniela Vladyky, který si RZtu projížděl ještě po závodech víme, že Křečkovo auto, tam stále ještě bylo. Prý ho nemohli vytáhnout ani navijákem. Neznám bohužel všechny závodníky, ale v té dlouhé pravé mělo krizi hodně posádek. Pár se jich tam přetočilo, jeden se dokonce napíchl na kus železa, které trčelo z betonového sloupku. Ale mám pocit, že nejlíp to tam sedělo feldám. I když jely moc rychle tak to drželo na cestě a ani se to nehlo. Tak popisovala Peťa 2. RZ.


Na druhý průjezd nejdelší RZ jsme se vydali hledat šotolinu slíbenou bratry Vladykovými. Bohužel jsme zvolili trochu špatný příjezd a tak jsme se hodně nachodili. Odměnou nám byl pohled na místní přírodní a architektonické památky – kopec Vlhošť, skalnaté veže a roubené venkovské domy. Navíc zde byl obrovský klid. Na 2km rychlostní zkoušky jsme potkali pouze skupinu deset místních lidí, jinak tady nebyl vůbec nikdo. Ke sledování jsme vybrali rychlé esíčko. Nebylo zde sice tolik šotoliny jak jsem si představoval, ale i tak to byla pěkná podívaná. Celý špinavý dojel Benda, černé bahno vypadalo stejně jako to, kterým vyzdobil svou Micru Ondra Blaťák. Moc pěkně jely opět Felicie. Letošní trať jim prostě musela vyhovovat. Při návratu jsme zafandili Vladykům a chvilku sledovali posádky při výjezdu ze skal u samoty Sušice. V nepříjemné pravé zatáčce byla díra, která posádky házela na skály. Horkou chvilku tu zažili i Vladykovci. Na sledování rally to bylo to nejbezpečnější místo, auta jezdila pět metrů pod náma, mezi skalami. Čas se mezitím nachýlil. Spěchali jsme na Sosnovou a přemýšleli co se stalo Bendovi. Znovu dejme slovo Petře: Zůstali jsme i na druhý průjezd této RZ. Popošli jsme jen kousek po směru, za pravou zatáčku, kterou už Láďa neprojel. Po prvním průjezdu tam bylo vytahaného hodně blata a šutrů. Krizi v této zatáčce mělo taky hodně posádek, ale nikdo asi nezapomeneme na Bendu s Octávií. Letěl moc rychle a už to smrdělo. Dostal smyka a přetočil se asi padesát metrů od nás. Měl velké štěstí, protože se málem omotal okolo stromu. Zastavil se od něho jen několik málo centimetrů. Protože byl čumákem do protisměru, tak se rozjel proti nám a zatáhl ručku a chtěl se otočit na hodiny, jenže se otočil jen na půl, dal tam jedničku že popojede dopředu, ale předními koly zapadl do díry, která nevypadala tak zrádně jak se pak ukázala. Auto bylo napříč cesty. Všichni se rozběhli mu pomoct. Spolujezdec vyběhl aby brzdil auta, za zatáčku totiž nešlo skoro vidět. Zase se to nechtělo ani pohnout. To už jsme nevydržely ani já a Jana (Igorova holka), ale ani taťka Vladyka a šli jsme jim pomoct. Jaromír počítal: "Raz, dva, tři HOP!!" a auto začalo projevovat známky pohybu. Až jsme přišli na tu správnou taktiku tak to pak šlo jako po másle. Kolem projely asi tři, nebo čtyři posádky, takže ztráta už byla velká. Ale zvládli jsme to. Opět byli všichni špinaví, teď už i já s Janou.

Poslední rychlostní zkouškou byla paralelka na Sosnové. Rychle jsme se na autodrom přesunuli a zaujali místo u dlouhé šotolinové zatáčky. Hned na začátek bylo připraveno velké drama o vítězství mezi Hrdinkou a Vojtěchem. Bohužel skončilo dřív než začalo. Hrdinka to na startu asi přechlastal a tak mu nezbylo než bavit diváky efektními průjezdy zatáček. Velká škoda byla, že díky startovní listině ztratila paralelní zkouška něco ze své krásy. Díky startovce se objevily vedle sebe často nepoměřitelná auta. Dvojkolky stály vedle N4 a podobně. Přesto jsme se bavili pěknými průjezdy soutěžních posádek i několika přetočeními závodních vozů. Ale to už přišla na řadu námi velice sledovaná třída N2. Celá špička jela velice pěkně. Hodně nás zaujala Štěpánova Honda, která byla na rozjezdu rychlejší než nová Honda type R. Štěstí měl dravě jedoucí Kalina. Jeho Felicia měla po nárazu poškozený zadek a snad i toto poškození bylo příčinou toho, že dvakrát projížděl zatáčku po dvou kolech a moc nechybělo a byla z toho bouda. Bratři Vladykovi si střihli souboj se sympatickou dvojicí Maňovská – Blahoutová a jejich stříbrným Pólem. Na rozjezdu se moc neprojevoval rozdíl vozů, ale na šotolinovém úseku to klukům evidentně sedělo. V dlouhé levé zatáčce přišel mírný, rychlý, táhlý bok a v cíli z toho byl čas ve špičce třídy N2. Po poslední posádce jsme se vydali pozdravit kluky do servisu. Tady jsme potkali zbytek týmu, vyměnili si zážitky, pozdravili mechaniky, podívali se na historiky a odebrali se na dlouhou cestu domů.

Myslím si, že Sosnová byla velice povedený sprint a to i přes mé nepovedené stravování. Moc pěkné rychlostní zkoušky s velice náročnou RZ Zahrádky a paralelní Sosnovou patří určitě k vrcholu sprintového mistrovství vedle Kopné. Na závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat Paesovi za ubytování, (příště si ještě pustíme topení a já budu lépe vybírat jídlo) taky jsem rád, že mu naše slivovica chutnala.

Text: Petra Ševčíková a Pavel Zvonek
Foto: RSP, František Dušek

Související odkazy:
Jak jsme jeli Českou Lípu aneb rallysprint Sosnová, očima posádky st. č. 91
Jan Štěpán je mistrem ČR ve třídě N2.
Rallysprint Sosnová pohledem RSP
Rozhovor s posádkou Vladyka - Vladyka po Sosnové
Sprintrally Sosnová – seznam přihlášených posádek
Posádka Vladyka – Vladyka – co je čeká na Sosnové + první dojmy z trati

Vše o letošním ročníku této soutěže
Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky