Už potřetí se původně jednorázově sestavená posádka Aleš Trhlík - Viktor Hausknotz postavila na start amatérského podniku. Po zimních radovánkách v podobě Silvestrovského sprintu a "Stopy", přišla soutěž na suchém asfaltu - třetí ročník Sprint slalomu Ploština. Nezbývá než poznamenat, že je velká škoda, že zatímco se odvážní valašští organizátoři pouští do pořádání kvalitních zimních podniků, velká letní amatérská soutěž v tomto regionu chybí a zájemci o pořádné svezení musejí cestovat přes půl republiky na české soutěže. Nicméně právě Ploština byla k sice krátkému, ale přesto zábavnému "řádění", dobrou příležitostí.

Už po příjezdu na sraz účastníků nám při pohledu na vozový park soupeřů bylo jasné, že o přední místa ani tentokrát bojovat nebudeme. Proto jsme si dali (už potřetí) za cíl, dobrý pocit z předvedeného výkonu a minimální počet chyb. Ostatně každému, kdo náš vůz viděl buďto zblízka -zaparkované- či z dálky -jedoucí do kopce- musí být jasné, že jinak to ani nejde.

Nejprve jsme se vydali na obhlídku tratě, což v našem případě znamenalo, najít místo odpoledního slalomu a projet jedinou "opravdovou" rychlostní zkoušku soutěže za účelem napsání rozpisu. Ten jsme skutečně narychlo zhotovili při jediném (!!!) průjezdu zkoušky. Důvodem bylo posunutí startu z 10.30 na 9.45 a my jenom tiše doufali, že nemáme v rozpisu žádné větší chyby, které by nás stáli případné poruchy již téměř nefunkční karoserie. Těsně před startem jsme ještě nainstalovali lichotivé startovní číslo 20 a mohli jsme vyrazit.

První "zkouškou odvahy" byl slalom u amfiteátru na Ploštině. Doslova na pětníku tu byly rozestavené kuželky, jejichž rozestupy a uspořádání bylo doslova sadistické. Nevím, jak Aleše, ale mě velkým způsobem mrzel fakt, že slalomové zkoušky tvořily čtyři ze sedmi měřených úseků celé rally. Důvod mrzutostí byl ten, že toužím spíše po závodu podle slušně zpracovaného rozpisu a ne podle nákresu kuželek. Ještě větší obavy ale ve mně vzbuzovaly černé vzpomínky na naše účinkování na "Stopě", kde jsem právě díky špatnému přečtení nákresu slalomu u vizovické školy zatížil naše konto o trestnou půlminutu a ztratil tak naší posádce asi deset míst v absolutním pořadí... Nicméně bylo nutno se soustředit na přítomnost a tak jsme zatnuli zuby a jeli. První "seznámení" s tratí této slalomové RZ bylo skutečně krušné a teprve jsme poznávali všechny její záludnosti, což ve výsledcích znamenalo nepříliš lichotivý čas nad dvě minuty. Pak už se ale jelo na Ploštinskou RZ a tak jsme se raději koncentrovali na události příští. Zajeli jsme ji v rámci motorických možností našeho automobilu (při jízdě do kopce jsme opravdu mohli téměř vystoupit) a na závěr jsme si neodpustili malou exhibici pro diváky a hlavně pro přítomného fotografa F. Duška. V rámci touhy, mít z této soutěže pěkné fotky, se rozhodl Aleš v závěrečném retardéru trochu poposunout připravené pneumatiky, což se mu ke spokojenosti přihlížejících podařilo.

Druhé kolo stejných úseků jsme začali důkladnou přípravou. Při sledování jízdy ostatních posádek na první slalomové zkoušce jsme si rozvrhovali s naprostou přesností naši jízdu. Zatímco Aleš "špekuloval" nad co nejideálnějším průjezdem záludných míst, já jsem si do plánku zaznamenával co nejvýstižnější pokyny, které mu budu číst. Příprava se vyplatila. Při průjezdu jsme podali skutečně heroický výkon, který znamenal téměř půlminutové zlepšení našeho předchozího času. V totéž jsme nemohli doufat v případě dalšího průjezdu "Ploštinou", protože to naše auto skutečně nedovolí a tak nám stačilo zlepšení o dvě vteřinky.

Před poslední fází závodu jsem ještě chvíli stačil hovořit s Pavlem Zvonkem a vyjádřit spokojenost, že jsme zatím neudělali žádnou podstatnější chybu, což se nám při našich dvou dosud odjetých podnicích nikdy nepodařilo. Zákon schválnosti však samozřejmě zaúřadoval a opravdu už nic takového říkat před koncem soutěže NEBUDU. Hned na slalomu se totiž pokazilo, co mohlo. Neabsolvovali jsme žádnou přípravu a tak se snadno vykouřily z hlavy poznatky z našich předchozích jízd. Výsledkem byly zmatky mezi kuželkami, špatný čas, penalizace a navíc i blbý pocit. Útěchou nám mohl být jen fakt, že se tady nedařilo více posádkám. Novou "exhibiční" slalomovou zkoušku na náměstí v Újezdě jsme absolvovali ve velkém stylu. Aleš, na rozdíl od velkého počtu závodníků, neopomněl použít i divácky oblíbenou "ručku" a i když jsme se na konci trochu zamotali a kuželkám se vyhnuli jenom o vlásek, zanechali jsme asi dobrý dojem. "Ploština" se jela v pohodě a pouze malá chybka v závěrečném retardéru kalila jinak dobrý výkon naší posádky v této RZ (ve všech třech průjezdech byl náš čas v rozmezí 3s...).

Tak jsme si tedy zase zajezdili - nezbylo, než si říci na závěr. Bylo to pěkné, ale o kuželkách se mi snad bude i zdát. Doufáme, že jsme si neudělali příliš ostudy a alespoň v několika případech potěšili přihlížející diváky. Věříme, že jestli se ještě někdy případně postavíme na start amatérské soutěže, budete nám držet palce při našem nerovném boji se zbytkem startovního pole...

Pro fanoušky Rallysportu Příluky
-Vicky-