Smutnou soutěžní premiéru zažil při Labské rally Pavel Kareš. Spolujezdec Tomáše Macháčka navigoval ve voze Škoda 130 LR pouze necelé dvě rychlostní zkoušky. Pak přišla nepříjemná havárie. Dejme nyní slovo spolujezdci, aby nám popsal nejen samotný krátký závod, ale i předstartovní přípravy.

V neděli 15.10.2006 mi kolem 17hod. zavolal Machoň (Tomáš Macháček), že mu vypadnul spolujezdec, ale že má zaplaceno a vše připraveno na Labskou Trotina Rally. „Jel bys?“ ozve se v telefonu otázka. Rozhodoval jsem se necelé dvě hodiny. Do toho jsem ještě chytil vrňoša a mazal na „ministerstvo úlevy“. Překvapen reakcí mé drahé polovičky Inferno, která mne s úsměvem na rtech podpořila, ať do toho jdu, zavolal jsem Machoňovi kladnou odpověď. Hadry mi vyzvednul u Majkla Nouzeckého a tak jsem se vlastně ani nemusel o nic starat, jen si připravit papíry na rozpis. V pondělí na FAS, v úterý doktor, ve středu v Brně vyzvednout licenci a večer ještě přes zastávku na pobočce v Pardubicích a Hradci Králové dorazit do Čelákovic, kde jsem rovnou přechrněl.

Ač jsem dříve lezl po skalách a po horách, tohle je adrenalinově něco jiného. Sice jsem se již svezl na místě spolujezdce, ale byl jsem tak trochu nesvůj, když jsem nemohl auto ovládat sám (vlastní zkušenosti ze Sosnové, kde jsou únikové zóny jako prase, jsou téměř o ničem). Jde o to - zvyknout si. Vrňoš stále pracuje na plný úvazek.

Ráno jsme vyrazili směr Žamberk. Jedeme do servisu a vyřídit nezbytné papírování. Poté projíždíme a píšeme 2-4 (5-7)RZ. Už při prvním průjezdu vím, že budu gumovat a přepisovat. Je potřeba, abych nabral dostatek zkušeností, ostatně zrovna na začátek jsem si nemohl vybral "lehčí" soutěž. Každou eRZetu jsme projeli ještě dvakrát a shodli se, že co zatáčka, tak to bude pěkně vytahaný bordel. Dáváme pozdní oběd a Vlčák nás láká na jízdu s terénní koloběžkou po sjezdovce. S díky odmítáme, že hubu si rozbít rozhodně nehodláme. Cestou do servisu Machoň ještě s úsměvem zamával na policejní auto s radarem, které se krčilo v křoví – asi nějací kamarádi či co. Spaní bylo zamluveno v perfektním penzionu Frikulín v Kunvaldu (každý ať tomu městu říká jak chce), dali jsme pivko, já klobásu a na závěr jsem se ještě dorazil Machoňovým řízkem. Přece to tady nenechám, kdybych se měl strhat! Vrňošem jsem od neděle sundal asi tři kila, tak to nějak musím nabrat zpět. Za mými zády sedí Bočkové, takže mám trošku málo místa, ale nestěžuji si.

Závodnička nechce po ránu chytnout. Roztláčíme, ale nic. Jirka Šubrt je té ochoty a bere na ní lano. S díky se loučíme a mažeme napsat Hradec. Cestou tankujeme a já si dávám vynikající hrachovku – chudák Machoň. U brány stadionu jsme byli upozorněni velice hezkou a příjemnou blond slečnou či paní, ať tam nelítáme jak hovada (řekla to slušněji), že si ve čtvrtek fotbalisti stěžovali na průjezdy při najíždění. Za slíbenou pomalou a klidnou jízdu je nám na oplátku slíbena sušenka. Dodržujeme klídek, před nájezdem do třetího průjezdu skutečně dostáváme Műslli tyčinku a tak to Machoň trochu více pustil, ostatně, vždyť už se sem přece nebudeme vracet, ne?

Vracíme se do Žamberka, jedeme slavnostně na rampu, kde má moderátor problém s mým jménem – někdo mne do startovky napsal Pavešl. Procházíme servis, zdravíme se s Milanem Kneiflem, poté připojujeme podvál a tradá do HK. Hadry na sebe a přejíždíme na parking před první časovkou. Pluto dělá problémy. Dle jeho výmyslu se výkazy vydávají 10min. před časovkou, nikoliv 15min. jak je napsáno v ZU. Postává tam hlouček spolujezdců, vzájemně se uklidňujících, aby ho někdo neinzultoval. Beru výkaz, sedám k Machoňovi, pomáhá mi připojit interkom a seřizujeme si hlasitost. Přes časovku a jedem to ještě ohřát. Stojíme na startu, vrňoš někam zmizel. První ostrá a ještě k tomu noční je přede mnou. Start – P3 dlouhá do brány váže P6 váže L3 dlouhá váže L1 přes H dlouhá dlouhá utahne L34 za barák dlouhá 40 H zleva váže H středem kanál mezi kola (kanál už jsem řekl pozdě a tak rychle doháním) 50 hází L9 váže P78 do L4 150 atd. atd. – P67 za strom do P3 200 Cíl Stop. První ostrou mám za sebou, srdce tluče jak na skalách při pádu z 10metrů do napnutýho lana, byl to pěkný mazec. Zpět na parkoviště k Intersparu, nakládáme závodničku, do toho se řítí Guťák. Volá mi Inferno, dostali jsem 2sec. od Stráského i Šubrta. Vracíme se do Žamberka, kde necháváme auto s podválem v servisu.



Následující den Machoň vstává s úsměvem na rtech: „Tak došubrnět a jedem.“ (kdo neviděl Kriminálku L.A., tak asi nezná tento pojem). Ještě se ptá: „Kolik, že jsme to dostali?“, „2sec.“, „Kolik teda dostaneme na těhle?“ Propočítávám: „Na první 14sec.“, „Propána“ dává se Machoň asi na modlení. Ještě odvzdušňujeme brzdy, převlíkáme se a přejíždíme k první dnešní RZ. Zastavujeme cca 1,5km před časovkou. Kukla, helma, interkom – zas to ve mně nějak bublá. „Musím se donutit na první tolik nezávodit“ říká Machoň vlajíc s autem po silnici. Přijíždíme k časovce, ještě jsem nabádán, abych tam nedal výkaz dřív, než bude čas. Ale na to si už sám dávám pozor. Stojíme před startem, kluci před náma vylézají ven a ukazují ať to chcípnem. Někdo dal ránu. Odbíháme za stromky vypustit přebytečné tekutiny. Každé kilo dolu k dobru. Kolem nás se protahuje fordík a v něm „naše“ blondýnka ze stadionu. Už se to zase hýbe, přijíždíme ke startu a „naše“ blondýnka nám přeje hodně štěstí a „hlavně opatrně, kluci“. 100 L23 80 L4 váže P2 na H 40 H středem 40 brzda písek L23 .. . . . . .. . L2 probr. do P78 váže L3 utahne 4 přes H 50 (a teď nastává mazec) P1 váže L2 přes H hop do P1 50 narov. P2 („no“ křikne Machoň – přidávám na tempu, ani se nestíhám kontrolovat, jestli nejsem mimo) váže L1 40 L1 přes H středem váže P3 probr. do L5 řež kanál váže P4 na H štěrk do L5 ………. P3 na H zleva 100 („dál“ dostávám pokyn) L2 250 L4 30 P2 80 P56 dlouhá klouže - dál už nečtu. Koukám, přede mnou skála – to znám dobře, ale ne z auta. Přichází rána. Chvilku jsme na pravém boku, ale pak se auto vrátí zpět na „kola“. Všechno to bylo strašně rychle. „Tak jsme dojeli“ houkne Machoň, ptám se: „Jseš v pořádku?“, „Jo, lez!“, vylézáme ven (já trochu krkolomě – ani nevím jestli jsem si odpojil interkom nebo mi ho odpojil Machoň), Šebesta s Krejčířem běží k nám, klušu proti směru ukazovat OK a zároveň prosím Vláďu Krejčíře, jestli může brnknout na dispečink a nahlásit nás. Jejich rána byla do stejného místa, ale chytli to zadkem a šli přes střechu. Projíždějí kolem ostatní posádky. Za chvilku je tu ABA a kolem opět jede „naše“ blondýnka pohlížejíc soustrastně na nás a auto. Dostavuje se Guťák jako paparazzi a David Forejt jako fyzická pomoc. ABA nejdřív tahá za zadek, pak za předek, až se auto za vydatné pomoci i dalších lidí dostává na plácek mimo silnici. Zde raněného oře zanecháváme a jdeme k nejbližšímu příjezdu, kam se může dostat doprovod složený z rodičů řidiče. Cesta podél vody je fakt o zlomení nohy. Machoň s tátou jedou pro podvál, já zůstávám jako divák za mostkem u kostela. Kecám se Zdeňkem Jelínkem a postupně si srovnávám, co se stalo. Když Machoň boural na Lužických, tak se při slovech „končím, prodám to“ tvářil, že to není úplně vážné. Teď to bylo horší, tvářil se opravdu vážně a asi to i vážně myslel. Projíždí auto za autem a já jsem zachmuřenější a zachmuřenější. Po projetí „naší“ blondýnky, která jezdí sběr výsledků, přisedám do auta k Macháčkům a jedeme nakládat. Přijíždí ještě bohatá skupina z RSPříluky. Koukáme, kam to opřel Dunovský-Stross s bývalou Hondou Miry Tarabuse a Dana Trunkáta. Překryl přesně naši brzdnou dráhu a díru ve skále také o něco zvětšil – i oni šli přes střechu. Za pomoci všech možných rukou nakládáme závodničku na podvál a odjíždíme směr Čelákovice, cestou odevzdávám výkaz u rampy. Aleš Trhlík se zájmem točí vražené LP kolo do podběhu, místo točení posádek na rampě. Cestou moc nemluvíme, není chuť. Až někde za Chlumcem se odvažuju zeptat: „Byla to moje chyba?“. „Byla to souhra náhod.“ říká Machoň. Asi má pravdu – asfalt jak zrcadlo byl už 40m před zatáčkou, ještě ke všemu tam bylo mokro, napsaný „klouže“ jsme měli až jako poslední slovo k týhle zatáčce a ještě jsem to asi přečetl pozdě. Z Machoně najednou leze: „… . . kdyby se tam dala ta náprava, co mám doma, tak . .. . a nechat to rovnou u klempíře….“ – přesně jak to David Forejt předpověděl: „ …. cestou domů už začneš přemejšlet, jak to opravit .. . .“. A Machoň dodává: „Tebe to neodradilo? Měl jsem strach, že ti to vezme chuť do dalšího závodění.“, „Neodradilo, jen jsem byl špatný, že to chceš vzdát a že to byla má, tak neslavná premiéra.“ Jsem šťastný, že to nevzdal!!!!

Foto: archív jezdce

Související odkazy:
Neslavná premiéra
Milan Kneifel na Vsetíně s Fabií KIT CAR
Lubomír Minařík s Viktorem Semelou si před startem Labské Trotina rallye stanovi
Jelínkovo prokletí poslední RZ pokračuje
Fotografie z Labské Rally Trotina Hr. Králové
Minařík musí taktizovat

Vše o letošním ročníku této soutěže
Oficiální stránky soutěže
Harmonogram soutěže
Online výsledky
Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky