Nikdy jsem si neuměl představit, že budu jezdit každý den do práce po erzetě Barumky. Od pátku 19. srpna roku 2005, přesně ve 20:03 se má představa stala skutečností. Ano, mluvím o městské rychlostní zkoušce, která byla letošní největší novinkou. Tou druhou bylo vyřazení vozů WRC a třídy A7vk (varianta kit) a A8. Holt doby, kdy na Barumce startovalo 19 wrců jsou nenávratně pryč a nám nezbude nic jiného, než se s tím vyrovnat. Bez wéercéček nám ale vznikla situace, kterou si ortodoxní wrcaři nechtěli připustit. Totiž to, že letošní Barumku mohlo vyhrát kolem patnácti lidí a když ne přímo vyhrát, tak stát na bedně. Prostě bez WRC-ů, klesla laťka velkého úspěchu o hodně níž a byla pro všechny velkou výzvou.

Startovní pole jsme si rozdělili do několik skupin jezdců, kteří výkonnostně a strojově proti sobě bojovali. První skupinkou byli tři největší zahraniční hvězdy a naši Valda s Prokopem. Druhou pak tvořili Tlusťák, Odložilík, Kosciuszko, De Winkel, Kouřil a Peták. A třetí "áčkařská" skupina byla ve znamení šestnáctkových Felícií a to Minařík, Kneifel, Kundrát a Brynda. No a v PV-čkách skupina čítala asi patnáct jezdců. Prostě vyhecovaná atmosféra se dala krájet.

V pátek odcházím z práce ve dvanáct. Moje kroky vedou na zlínské náměstí, kde zrovna probíhá technická přejímka největších favoritů letošní Barumky. Auta byla naleštěná, jezdci v závodním, a všude spousty lidí. Hodně mě pobavila informace, že polští fans už od jedné hodiny kempují na nadjezdu. Mají tam slunečník, židličky, basu piv a čekají na své idoly. My se vydáváme na okruh kolem sedmé, a všude je hodně, ale hodně lidí. Dorážíme až do areálu Svitu na pravou zatáčku na kostkách, kterou procházejí koleje staré vlečky. Je krátce po dvacáté hodině a na okruhu je už první auto. Pro jezdce v nižších třídách musel být zlínský okruh obrovským zážitkem. Kdy jindy se závodníci třídy N1 objeví před třiceti-tisícovým davem. Pěkně jezdil Johann Drapela s Felícií a rakouský soutěžní nestor Ewald Gartner na Suzuce Swift. Ten se při prvním kole pustil do zatáčky s takovou vervou, že se jeho nerepasované tlumiče málem rozpadly. Divočák Kosciuszko neudržel svůj temperament na uzdě a kolem nás při druhém průjezdu jel bez zadního kola. Velký aplaus sklidila posádka Kneifel – Blažek, kteří měli dokonce na autobusovém nádraží VIP – tribunu. Bokem projížděli zatáčku Jandík, Béreš a můj oblíbenec Tibor Cserhalmi. Nasazení všech tří zahraničních hvězd bylo excelentní. Simon J. Joseph jel nejpěknější stopu, za to Basso hodně agresivně, a Renáto taky krásně. Okruh svůj účel dokonale splnil. Přinesl divákům rally až pod nos a to v této době jakého si rally úpadku je jen dobře. Ano, není to takové jezdecké vyžití jako na Sosnové nebo na Římově, ale přímo v městě se žádná rally nejela. Organizačně se okruh taky zvládl na jedničku. Co dodat, krásný předkrm před dvěma dramatickými rallyovými dny.

Obloha v sobotu ráno září modří. Bude krásný den. Parkujeme na Želechovických pasekách a přesouváme se proti směru RZ do rychlé pravé přes horizont. Je tu docela dost písku a přiasfaltovaný vnitřek zatáčky. Z dálky se začíná linout bzučící zvuk Clia, a už se blíží k nám. A ejhle, není to modro-žluté auto, ale modro-bílé. Travaglia proletěl zatáčku brutálně bokem, super. „Kde je Honza - Pepík z Karibiku?“ prohučelo davem přítomných. Asi půl minuty před příjezdem Bassa se přiřítil Joseph. Měl otrhaný pravý nárazník a v jeho a tváři i jízdě byla vidět naštvanost. Holt šel do toho až přiliž naplno. Následují další průjezdy, jeden hezčí jak druhý. Pochválit musíme Vaška Pecha, který přechod do Mitsáku zvládl skvěle a drží se v závěsu za Kopeckým. To samé bohužel nemůžeme říci o dalším wrcaři Trinerovi, který se s enkem vyloženě trápí a splynul s davem dalších produkčních vozů. Skvěle jede Mira Cais, a z produkčních vozů je u nás nejrychlejší, rychlejší čas má tady pouze junior Prokop s S1600. Byli jsme z úvodní Pinduli nadšeni, asi dvacet lidí má čas do deseti sekund, prostě závody jak mají být. Velkou krizi, musí řešit Brynda. Na nájezdu to podržel až přiliž a už jsme viděli, jak jeho felicie opouští ve velké rychlosti vozovku. Naštěstí to bravurně zvládl. Landa se zatáčky lekl a zašlajfoval brzdy, naštěstí je stačil pustit, než se mu auto stočilo do nepřímého směru. Ital s oranžovým Cliem přijel bez předního nárazníku, který nechal hned v první zatáčce Pinduly. Největší tragéd byl však Němec Rumpler na evo V, ale na jeho obranu musím říci, že na Barumce nechal řídit svou ženu a to jako dárek k jejím 55 narozeninám. Po velmi rychlém Kapušanském, který byl ve třídě N1 prozatím nejrychlejší, první průjezd skončil. Na druhý jsme se přesunuly asi o kilometr dál do levé utažené na blátě při výjezdu z lesa. V tuto chvíli se nám donesla zpráva o těžké havárce Josefa Koukoli ve sjezdu do Nových Dvorů, při které jezdec utrpěl vážné poranění hlavy. Všichni členové RSPříluky drží Pepovi palce a věří že nejtěžší soutěž života zvládne.

A už se jede druhé kolo. První dva cizinci jeli na přední kola, ale rychle. Zato "Bassisko" to poslal krásně bokem. Pěkně jely čtyřkolky. Béreš, Cserhálmi, Jandík, Trojan. Létající novinář Štajf předvedl ve výjezdu ze zatáčky největší smyk, ale jeho zkorigování nebylo moc zvládnuté, málem sjel do lesa. Celou zatáčku bokem projel brněnský Volf s Mitsubishi evo VI - super a nejbrutálnější průjezd předvedl Pantálek s evo VIII, který mě ohodil blátem. Taky moc hezké. Pomalejší, ale velmi zajímavý úsek.

Mezi druhým a třetím průjezdem Pinduli bylo mnoho času a tak jsem se vydal pátrat, kde si to ustlal loňský mistr Evropy. Místo jsem záhy našel. Jednalo se o pravou zatáčku asi pět set metrů od známé levé vracečky na naplaveném písku. Do ní se přijíždělo levou rychlou, a tu asi podržel a po tečně vycestoval ven. Naštěstí tady nespadl až dolů do lesa, křoviska ho zastavila.

Třetí průjezd Pinduli, jsme sledovali v klasických protahovákách, pravá, levá ve sjezdu v lese. Renato do toho šlape parádně, krásný a rychlý průjezd. Simon je ale nejrychlejší a pilně stahuje ztrátu. Na tomto úseku se poznalo, kdo má jaké závodnické srdce. Někteří šli na brzdy hodně pozdě a jiní rovinku před esíčkem pouze provrkali. Po posádkách třídy N1 druhý den Barumky končí. Všichni jsme ale nadšeni krásnou podívanou a super výkony, které posádky předvádějí.

Na nedělní etapu jsme zvolili místo před lomem ve Žlutavách. Je tu zrádné esíčko. Travaglia jede pěkně, ale ze ztrátou, zato Basso uhání jako k ohni a je ze všech suveréně nejrychlejší. Snaží se i Valda a Prokop, oba jedou skvěle. Velký souboj probíhá mezi kamarády Mirou Caisem a Mirou Jandíkem. Zatím má navrch jezdec zeleno-bílého Mitsubishi. Profesorskou jízdou si udržuje vedení ve skupině náš Mira Tarabus a na Trojáku chybující Křížek to bude mít v boji o titul hodně těžké. Už při nájezdu se zatáčky lekl Kůrka s krásným Mitsubishi osmé evoluce a roztočil se do hodin a po zadu sklouzl do příkopu. Naštěstí mohl pokračovat dál. Velmi je nám líto Simona Hughese s pohárovou Fábií, který jezdí skvěle, ale má nehoráznou smůlu v podobě technických problému celou sezónu, Barumku nevyjímaje. Jako jeden z 13 aut využil systému Super rally, ale má propastnou ztrátu. Telefonem se dozvídáme, že stíhací jízdu "nepřežil" jeden z favoritů Martin Prokop, který havaroval na Kudlovické RZ, ale za výkon na Barumce zaslouží Martin obrovskou pochvalu. Mezeru mezi průjezdy trávíme ve žlutavské hospůdce, která se nachází přímo v onom esíčku, kde jsme průjezd sledovali.

Úplně posledním úsekem letošní Barumky se stalo esíčko na vytahaném písku u místního kamenolomu. První už jedou v pohodě a hlídají si své pozice, ale pořádný souboj probíhá mezi Jandíkem a Caisem. Nakonec se žák, tedy Mira Cais udržel před svým učitelem, tedy Mirou Jandíkem. Trochu nám tento souboj připomněl rok 2001, kdy s Mirou Caisem bojoval náš Mira Tarabus, tenkrát se jelo s Civicama. Po posledním vozu letošní Barumka končí.

A co říci na závěr? Mě se letošní Barumka moc líbila, hlavně jak byla vyrovnaná. Na čele se pořád něco dělo a přední posádky podávaly špičkové výkony. Nikdo dopředu nevěděl, kde se kdo bude ve výsledkové listině pohybovat. Ano, byli jsme ochuzeni o průjezdy vozů WRC, ale dramatičnost na špici je určitě nahradila. Teď nás čeká Vyškov a pak soutěž u pohoří Brdy, tedy Příbram.

Text: Zdeněk Vladyka
Foto: Petr Kunčík, Jara Kunčík, Libor Jungvirt

Související odkazy:
Jaromír Tarabus – Daniel Trunkát: mistři skupiny N
Defend Motorsport – ohlédnutí za Barum rally
Barum rally Zlín obdržela vysoké hodnocení od pozorovatelů
Fotosoutěž Barum rally 2005
Onboard RZ Troják + rozhovor Jaromír Tarabus
Videoklip z Barum rally 2005
Josef Dvořák vítězství na Barum rally Zlín nezískal
Barum rally Zlín pohledem Zdeňka Vladyky
Defektové Waterloo na Pindule
Rally střípky #14 – Barum rally Zlín 2005
Vičanov – 24. kilometr Trojáku opět úřadoval
Fotografie z XXXV. ročníku Barum rally
Havárie Martina Prokopa
Barum rally na plátně
Přihlášené posádky na Barum rally 2005 + www odkazy posádek + WAP

Vše o letošním ročníku této soutěže
Online výsledky
Video sestřihy nejen havárií
Nástrahy rally
Ostatní podniky